proto platnost korelace, že prvnímu chybí rys měkkosti, který je přítomen v druhém (privativnost), že vztah /t/ : /ť/ je týž jako mezi fonémy /d/ : /ď/ i mezi /n/ : /ň/ (proporčnost) a že /t/ a /ť/ jsou „v češtině jediné dva fonémy, které mají jako společné rysy konsonantnost, nekontinuálnost, neznělost, nenazálnost a zároveň negravisovost“ (vztah bilaterální formulovaný tamtéž, s. 83). Podobně např. vztah mezi lexikálními jednotkami vyhodit ‚hodit ven jednotlivý nebo nejednotlivý objekt‘ (dopis, staré věci, náčiní) a vyházet ‚hodit ven (postupně nebo zároveň) nejednotlivý objekt‘ (staré věci, náčiní) má platnost korelace proto, že (a) prvému chybí sémantický komponent omezení sémantické valence na objekt množný nebo hromadný, že (b) stejný privativní vztah je i mezi jinými lexikálními jednotkami nepříznakově a příznakově distributivními (vysadit : vysázet, otevřít : zotvírat apod.) a že (c) vyhodit : vyházet jsou v češtině jediné dvě lexikální jednotky, které mají při tomto sémantickém rozdílu (2.42) společné sémantické rysy konstituující obecnější význam „přemístit objekt házením z místa házejícího agentu ven“ (2.41); synonymní slovesa vyvrhnout a vymrštit již takovou korelaci netvoří. – Na jiném místě již bylo naznačeno, jak uplatnění pojmu korelace v lexikologii umožňuje prohloubit výklad lexikálního vývoje (I. NĚMEC 1968, s. 44–138). Je však třeba přesněji lišit korelace od jiných opozicí (4.121) a věnovat náležitou pozornost rozdílu mezi lexikálními opozicemi, v nichž je sémantický diferenční rys signalizován přímo kategoriálním příznakem lexikální formy – morfémem (4.122), a kde se sémantický diferenční rys jeví omezen na rovinu významovou, protože jeho zvýraznění není dáno morfematicky (4.123); sem ovšem řadíme i opozice typu hnáti : hnáti koho, dojíti čeho : dojíti do čeho, jejichž diferenční sémantický rys (intranzitivnosti/tranzitivnosti, abstraktnosti/konkrétnosti) je zvýrazněn syntagmaticky, valenčně. Jde o opozice pouze významové v užším pojetí lexikální formy.

(4.121) Přestože jsou lexikální dvojice jako vyhodit : vyházet (s příznakem distributivnosti), děd : dědeček (s příznakem expresívnosti) obdobné fonologickým korelacím, lexikologie zpravidla s pojmem korelace nepracuje. Většinou se zde užívá obecnějšího pojmu opozice, protože „v lexikálním plánu se objevují dvojčlenné protiklady v značně rozmanitých obměnách“. Ostatně i fonologie operuje binárními vztahy nekorelativními, jež se od korelací liší zdvojením diferenční kvality (např. /p/ : /f/ nebo /t/ : /s/). Takovým fonologickým protikladům odpovídají