jazykového subsystému, klademe‑li na ně vyšší nároky, nemůže se omezovat na jednu synchronní rovinu, na popisování jeho stavu bez rekonstrukce jeho vývoje (byť i chápalo synchronii dynamicky); teprve konfrontace dvou takových rovin – mladší a starší – dodává jazykovému studiu nepostradatelný aspekt, totiž možnost osvětlit jednotlivé jazykové jevy jako důsledek předchozího jazykového stavu. Tím spíše to platí o systému lexikálním, který je nejméně stabilní složkou jazyka. Svědčí o tom zvláště lexikální výklady založené na principu restrukturace dílčích lexikálních systémů; např. strukturní rozdíl mezi nč. opozicemi hluchý : hluchnout a suchý : schnout/usychat osvětluje restrukturace stč. subsystému bledý : blednúti – hluchý : hlechnúti… → bledý : blednúti – hluchý : hluchnúti… (1.4). Podrobnější příklady viz níže (4.14, 5).
(3.4) Záměna lexikální jednotky hlechnúti jednotkou hluchnúti je typickým příkladem lexikální změny působené faktorem jazykovým („strukturním, systémovým“ podle COSERIA 1963, s. 217 a 239): odumřením psl. střídy samohlásek (*gluch- : *glъch‑) a českou vokalizací jerů (*glъch- > hlech‑) se stč. sloveso (o)hlechnúti izolovalo od svého adjektivního základu hluchý i od tranzitivního protějšku ohlušiti, neboť pozbylo s nimi společného klasifikačního rysu – shodného vokálu v kořeni; tento společný rys byl obnoven formálním přikloněním starého lexému (o)hlechnúti k většinové podobě slovního základu v čeledi adjektiva hluchý, tj. vytvořením nového lexému (o)hluchnúti (srov. I. NĚMEC 1968, s. 77). Ovšem tuto změnu lze osvětlit ještě obecnějším principem – vnitřními rozpory, které jsou hybnou silou vývoje jazyka, a tedy i vývoje lexikálního systému. Hybnou sílu „samopohybu“ v slovní zásobě lingvistika spatřuje ve vnitrosystémových rozporech „mezi růzností formy a identitou obsahu a mezi totožností formy a růzností obsahu“. U stč. opozice ohlušiti : ohlechnúti tento vnitřní rozpor záležel v totožnosti významu slovních základů a v různosti jejich formy (‑hluch- : ‑hlech‑); odstraněn byl vyrovnáním formy. – Uveďme ještě několik příkladů na podobné řešení rozporů mezi lexikálním významem a lexikální formou, a to jednak uvnitř lexikální jednotky (3.41), jednak uvnitř dílčího lexikálního systému (3.42).
(3.41) Např. vznik slova lanovka ze staršího pojmenování souslovného lanová dráha (univerbizaci) lze osvětlit mj. tím, že se zde utvořením nového
