jednotek v jejich vzájemném spojení syntagmatickém (1.6, 2.42), tj. v promluvě, v textu. Analyzuje tedy lexikální jednotky tak, jako fonologie fonémy, v jejich vzájemných systémových vztazích (4.111) i v jejich sřetězení v proudu řeči (4.112).
(4.111) Podobně jako distinktivní prvky, které konstituují foném, souvisí se vztahy uvnitř jemu nadřazeného subsystému fonologického, také distinktivní komponenty lexikální jednotky jsou zakotveny do vztahů uvnitř příslušného subsystému lexikálního. Pokud jde o nejnižší lexikální subsystém, o polysémní strukturu slova, znamená to, že jeho jednotlivé významy jsou konstituovány sémantickými rysy, kterými se jeden s druhým navzájem shodují, a zároveň sémantickými rysy, kterými se jeden od druhého vzájemně liší. Tento fakt umožňuje mj. objektivněji rekonstruovat základní význam nemotivovaných slov staršího neúplně doloženého stadia lexikálního vývoje. Např. staročeskými texty máme bezpečně prokázáno, že slovo oko tehdy vedle zrakového orgánu označovalo také věci podobné oku okrouhlostí (tučnost oka na polévce BechNeub 61a) nebo vypouklostí svého tvaru (oko kolena neb čéška LékSalM 791), že bylo synonymem slova obličej (srov. oko sě jich veždy směje AlxV 209, frons tvář, čelo, t. oko GlosSed 117a) i slova zrak (srov. kterak jest pásl oči své OrlojK 360 obtutus) a že tvořilo víceslovné lexémy s významem ‚okamžik‘ jako synonymum slova viečko (oka mženie, oka mehnutie, okem hnutie apod., srov. hnutie viečka Hvězd 64b). Tato užití slova oko akcentují nejen dominantní sémantické komponenty jeho jednotlivých významů sekundárních, ale umožňují i objektivněji určit sémantické komponenty jeho významu primárního, základního (na jejichž základě ony sekundární významy vznikly): umožňují definovat jej jako „zrakový orgán s víčkem vyznačující se okrouhlostí a vypouklostí“ (srov. StčS s. v. oko). Lze právem soudit, že pojmová složka tohoto stč. lexikálního významu (jeho kognitivní jádro, 2.315) plně neodpovídá dnešnímu psychickému zpracování téže skutečnosti označované stejně znějícím nč. slovem oko. Přinejmenším je zde rozdíl v tom, že v pojmové složce nč. významu toho slova již není tak zdůrazněna součást oka – víčko, protože k vyjádření krátkodobosti okamžiku máme dnes i jiné výrazové prostředky než obraz kmitnutí víčkem (srov. stč. spojený oka mženie a nč. jednoslovné lexémy okamžik, mžik, vteřina, sekunda aj.); podobně přibyla řada reálií, jejichž názvy vhodněji označují různé věci vypouklého tvaru než oko, a proto sémantický komponent vypouklosti ustoupil do pozadí polysémické struktury tohoto slova i sémantické struktury jeho základního významu.
