(2.5) Rozborem vztahů mezi členy valenčního potenciálu, kterým se vyznačuje daný subsystém lexikálních jednotek, tedy zjišťujeme společné syntakticky relevantní komponenty jejich lexikálního významu. Např. srovnáním syntaktických struktur (a) očesat ovoce (se stromu), okrájet slupku (s jablka)… a (b) očesat (tři) stromy, okrájet (čtyři) jablka… vyčleňujeme v systému polysémních sloves očesat, otrhat, okrájet… dva subsystémy lexikálních jednotek s těmito sémantickými komponenty jejich lexikálního významu: (a) odstranit nepočitatelnou část s povrchu celku, (b) zbavit počitatelný celek jeho povrchové části. (Tento sémantický rozdíl, odpovídající rozdílu ve valenčním potenciálu, ovšem také rozlišuje dva lexikální významy v rámci každého z oněch polysémních slov.) Rozborem vztahů mezi morfémy konstituujícími tyto lexikální jednotky zjišťujeme jejich společné sémantické komponenty u obou typů: u uvedených sloves s předponou o(b)- je to lokalizace dějového zásahu na povrch onoho celku, vykonání tohoto zásahu (dokonavost) a jeho složenost z opakovaných zásahů dílčích (distributivnost). Prohlubujeme‑li svou analýzu od oněch lexikálních subsystémů a jejich společných sémantických komponentů integračních k jednotlivým lexikálním jednotkám a jejich sémantickým komponentům specifickým, diferenčním, musíme již pracovat bez opory přímých vztahů k rovině formální (morfematické a syntagmatické). Specifické sémantické komponenty sloves očesat, otrhat, okrájet… (a podobně souřadných jednotek jiných sémantických polí, 2.311 II), jejichž nositeli jsou rozdílné morfémy kořenné (slovněčeleďové znaky), již není snadné vystihnout objektivně. Komponentní sémantická analýza kořenných morfémů se proto objektivizuje tím, že pracuje s takovými sémantickými prvky, které jsou abstrahovány z nejrůznějších formálně‑sémantických kategorií jazykového systému (viz níže 4.11). Např. rozdíl v lexikálním významu mezi slovesy česat, trhat, krájet… by bylo možno objektivně vystihnout průnikem kategorií činnost/stav, pohyb/klid, činitel/prostředek, celek/část, trvání/okamžik apod. Distinktivními sémantickými prvky takovýchto kategorií ovšem rozlišujeme i jednotlivé lexikální významy polysémního slova (sběračka osoba/věc, činitel/prostředek). Objektivnost oněch distinktivních prvků je dána formálně‑sémantickými kategoriemi daného jazyka – morfologickými a onomaziologickými (nosič, ‑e, ‑ovi / nosič, ‑e, ‑i osoba/věc, činitel/prostředek, 2.41) i syntaktickými (2.42).