významové uveďme pro ilustraci posun od významu konkrétního („materiálního“) k významu abstraktnímu („nemateriálnímu“). Např. posun od významu ‚otravovat, infikovat‘ (nakažovati jedem) k významu ‚mravně kazit, zbavovat bezúhonnosti‘ se u stč. slovesa nakažovati projevuje těmito kvantitativními změnami: I. nejprve se ojediněle začne onoho slovesa užívat o prostředku nehmotném, ale ještě ve spojení s pojmenováním prostředku hmotného, tedy obrazně (nakažovati jedem duchovním Štítný); II. pak se množí užití s přímým lexikálním pojmenováním prostředku nehmotného, které má ještě sémantický vztah k onomu prostředku hmotnému (nakažovati bludem, kacieřstvím v době husitské); III. nakonec je možné i užití ve významu abstraktním („nehmotném“) bez pojmenování onoho prostředku vůbec (nakažovati mladého člověka, nakaziti mladost apod.).

(3.52) Takovýmito kvantitativními změnami, jejichž výsledkem jsou nové lexikální kvality – lexémy s významem přeneseným, abstraktním, ovšem narůstá abstraktní složka slovní zásoby. Můžeme říci, že se rozvíjí její abstraktní lexikální subsystém, a to v starší době především v souvislosti s principem vícevýznamovosti v středověké literatuře. Ale kvantitativními změnami jsou také podmíněny kvalitativní změny lexikálních subsystémů v jiném směru: v hierarchii jazykových subsystémů vyšších – lexikálních – a nižších – fonologických (1.5). Jde tu zvláště o lexikální důsledky zvýšení častosti výskytu jistých fonémů. Je pochopitelné, že takováto kvantitativní změna má za následek větší funkční zatížení oněch fonémů, a tím i snížení jejich distinktivní kapacity, což se v lexikálním vývoji projevuje záměnou slovotvorných formantů: na místo formantů tvořených fonémy se sníženou distinktivní kapacitou nastupují produktivnější formanty tvořené fonémy s distinktivní kapacitou zvýšenou. Uveďme aspoň nejnutnější příklady.

Analýza českých slabičných slovotvorných formantů vede ke zjištění, že většina nejproduktivnějších formantů tohoto typu je vybudována ze samohlásek a, o, u, zatímco omezeně produktivní a neproduktivní formanty obsahují převážně samohlásky řady opačné, tj. přední e, i. Protože dnes je v češtině častost výskytu těchto samohlásek předních v rovnováze s nepředními (a, o, u), ačkoliv stč. přehláskami ʼa > e, ʼu > i došlo k radikálnímu zvětšení výskytu e a i, je jasné, že vyrovnání zde bylo dosaženo mj.