[23]číslo strany rukopisu(3.41) Významotvorný vztah k slovům motivujícím slovotvornou formu daného slova (vztah slova fundovaného k fundujícímu)[34]Srov. M. Dokulil, Tvoření slov, 12. se ve vývoji projevuje především tím, že zánikem fundujícího slova se stírá slovotvorný význam slova fundovaného, a to mívá za následek i ztrátu jeho příslušného významu lexikálního. Vhodný příklad nám poskytuje dnešní nemotivované adjektivum nejapný ‚pošetilý, nerozumný‘. Dokud existovalo stč. sloveso jápati ‚chápat, vnímat‘, mělo ještě adjektivum nejapný význam motivovaný tímto slovesem, totiž ‚nepochopitelný, nevídaný, netušený‘ (kteraké koli věci tajné jsú a nejapné BiblKladr Sap 7,21 improvisa = nedomnělé BiblLit, nevídané BiblPraž); z něho nebo vedle něho (?) vznikl význam ‚pošetilý‘ (v stč. ještě nedoložený!), podobně jako u synonyma nedovtipný vedle významu ‚netušený‘ (improvisa – nedovtipné, alia dicit nejapné VýklKruml 118b ad Sap 7,21) vznikl význam ‚nedovtipný, nemoudrý‘ (člověk nedovtipný a nemúdrý ChelčSíť 179b). Avšak vztah významu ‚nepochopitelný, nevídaný‘ k formě nejapný byl poněkud oslaben tím, že pro významy takového druhu (‚nemohoucí býti předmětem děje‘) si jazyk vyhrazoval speciální typ adjektiv na -te(d)lný,[35]Srov. B. Havránek, Adjektiva s významem latinských adjektiv na -bilis, Slavia 7 (1928) 772n. a proto když se zánikem slovesa jápati ‚chápat‘ ztratil tento význam (‚nepochopitelný‘) svou slovotvornou motivaci, zanikl také. Přežilo ovšem adjektivum nejapný jako nemotivovaný přívlastek něčeho pošetilého, nerozumného, neboť pro takové významy záporného hodnocení si jazyk ponechává bohatší zásobu výrazů. — Na druhé straně je zase řada případů, kdy nový význam vzniká v slově nemotivovaném tím, že se u něho dodatečně vytvoří motivační vztah k slovu jinému, k slovu s kořenem podobného znění. Tak např. adjektivum peřestý znamená od původu ‚pestrý‘ (srov. stč. koni peřestí ‚varii‘ BiblPernšt Zach 1,8 a nč. peřesté hádě PS), ale usouvztažněním se slovem peří nabylo knižního významu ,peřitý, peřovitý‘ (peřesté čupřiny I. Herrmann / PS). Podobně nemotivovaný ptačí název křepelka stává se vlivem adjektiva křepký také expresívním pojmenováním líbivé dívky nebo mladé ženy (např. záletní muži vyhledávali často teplý úkryt pro své křepelky Sova / PS). Nemotivovaným slovům domácího i cizího původu se žertovnými asociacemi s podobně znějícími slovy dodává nový význam zvláště v slovních hříčkách: krabiti (tvář) ‚vráštiti (obličej)‘ se stalo slovotvorným motivem slova krabice ve východoč. výrazech dělat krabice nebo sbírat krabice s významem ‚chystat se k pláči, natahovat moldánky‘, slovesem dáviti zase bylo motivováno užití jména David v lidových rčeních honit (chválit) Davida ‚zvracet‘ apod. Patří sem ovšem i žertovné výklady některých místních jmen, např. ženichem z Drážďan, ale ne z Berouna bývá zván ten, kdo s dívkou jen chodí, tj. dráždí, ale nemíní se s ní oženit, tj. nebere; podobné ironické přídomky z místních jmen třeba i motivovaných (srov. z Nemanic o chudáku, který nic nemá) můžeme již doložit dokladem ze staré češtiny: v asociaci se slovem tele (jako symbolem hlouposti) označuje V. Koranda přídomkem z Teletína toho, kdo je ochoten uvěřit slovům jeho protivníka v náboženské polemice (nenie hodné, aby kdo – leč by byl z Teletína – měl jemu věřiti KorMan 40a).[36] O jménech tohoto typu viz K. Vinařický, Topografická morálka, ČČM 2 (1828) 124n. Srov. S. Utěšený, ZprMK II, 327–331.