[25]číslo strany rukopisuvztah k synonymům je příznačný zvláště pro víceslovné lexémy v starších fázích lexikálního vývoje (srov. stč. nynie nedávno = teď nedávno ‚před nedávnem‘, stesknúti sobě = stesknúti svému srdcu apod.). — Významotvorný vztah k synonymům se ovšem projevuje také ve vývoji, a to především tím, že slovo nabývá nového významu proto, že jej má také jeho synonymum. Tak např. název polibku pusa, pusinka (z něm. Buss) nabyl významu ‚ústa‘, neboť také jeho synonymum domácího původu hubička je zdrobnělým pojmenováním úst (deminutivum k lidovému obhroublejšímu slovu huba). Paralelnost významových řad u synonym, s jakou se setkáváme např. u slov hoch, chlapec, kluk, mládenec, patří k jevům natolik rozšířeným, že lze mluvit o tendenci ke vzniku nových významů tam, kde příslušného nového významu nabylo synonymum.[38]Srov. J. Filipec, Česká synonyma, 192n.

Avšak takový vývoj významu zprostředkovaný externím vztahem k synonymu lze těžko odlišit od paralelního vývoje interního, a proto nesporné přitváření nového významu slova v souvislosti se vznikem druhotného významu u jeho synonyma se uznává pouze pro oblast aktualizačního novotvoření, tj. v slangu a hantýrce: tak např. v zlodějském argotu dostaly expresívní názvy psů čuba a bufan význam ‚visací zámek‘, když tam téhož významu nabylo obecné slovo pes.[39]Srov. V. Šmilauer, Zásoba slovní, 69.

(3.43) Podobně jako vztah k synonymům projevuje se také významotvorný vztah k antonymům. Také antonyma daného slova se vyskytují v kontextových pozicích vlastních jeho jistému významu, a tím tento význam pomáhají vymezit: srov. např. u adjektiva široký kontexty, v kterých se běžně vyskytuje antonymum úzký (široká cesta, široký nos, širší základ), a kontexty, v nichž toto antonymum běžné není (široká povaha, široké svědomí, širší masy); viz ještě 3.52. Na druhé straně, podobně jako synonyma nám pomáhají rozlišit ustálené slovní spojení od volného spojení s „frazeologicky vázaným významem“ hlavního členu (stč. položiti život × položiti při, vinu, žalobu), tak také antonyma nám pomáhají rozlišit ustálené slovní spojení od volného spojení s „konstrukčně podmíněným významem“ hlavního členu:[40] O významech „frazeologicky vázaných“ a „konstrukčně podmíněných“ viz V. V. Vinogradov, Osnovnyje tipy leksičeskich značenij slova. VJa 1953/5, 3–29, zvl. 17 a 26. např. tvoří-li předložka bez s genitivem substantiva významový celek netransponovatelný do antonymní konstrukce s předložkou s (jako bez počtu ‚nesčíslně mnoho‘, beze sporu ‚nesporně, jistě‘, bez ptaní ‚bez dovolení, svévolně‘ apod.),[41]Srov. E. Michálek, Staročeská ustálená spojení typu bez času, bez čísla, Slavica Pragensia 4 (1962) 485–489. jde o spojení ustálené, o víceslovný lexém; je-li však možno takové významově posunuté spojení s předložkou bez transponovat do konstrukce antonymní (srov. stč. otaz ‚dotaz, zeptání‘ – bez otaza ‚bez dovolení, bez souhlasu‘ – s ótazem ‚s dovolením, se souhlasem‘: s uotazem svého mistra PasMuzA 379 de licentia magistri),[42] Podrobné doklady viz v mém článku v LF 83 (1960) 94–95. pak jde o spojení volné, v našem případě o předložkové pády substantiva otaz v posunutém významu ‚dovolení, souhlas‘, který je ovšem omezen na ony konstrukce antonymní. Z hlediska vývojového ovšem takový případ ukazuje, že vlivem antonymního výrazu (přenesením posunutého významu z víceslovného lexému bez otaza do antonymní konstrukce s ótazem) zaniká u daného slova (otaz) víceslovný lexém a vzniká význam