[20]číslo strany rukopisuvztahy mezi příslušnými pojmy byly signalizovány formálními souvislostmi mezi jejich jazykovými výrazy: srov. stč. názvy soudců sudí, popravcě, kmet, rychtář a dnešní termíny vyšetřující soudce, lidový soudce, vojenský soudce apod. nebo staré různorodé výrazy alchymické a dnešní usouvztažněné názvy chemických sloučenin, tvořené od společného základu různými příponami, jež vystihují zařazení příslušných pojmů v chemické pojmoslovné soustavě. To jsme již ale u případu, kdy pojmové zpracování skutečnosti je tak přesné, totiž vědecky přesné, že mu již nestačí jazykové ztvárnění na úrovni dosažené normálním jazykovým vývojem: takovému pojmovému zpracování může být adekvátní pouze jazykové zpracování umělé – odborně vypracované názvosloví.

(3.23) Přesné pojmové zpracování skutečnosti, pojem s náležitě vymezeným obsahem, je také dominantní složkou pojmového významu neterminologického, který je vlastní jistým slovním druhům, především číslovkám a substantivům. Nelze pochybovat o tom, že např. význam stč. číslovky dvanádcěte je určen především svým vyhraněným pojmovým obsahem: i když se zde vývojem změnilo jazykové ztvárnění pojmu (stč. dvanádcěte > nč. dvanáct, srov. se dvěma nádcěte voly BiblOl Num 7,3 cum duodecim bobus = s dvanácti voly bibl. překlad F. Procházky), sám význam se ve své podstatě nezměnil, neboť označovaný pojem zůstal týž. Poněkud jinak se projevuje dominantní význam pojmový u nemotivovaných substantiv jako stůl, voda, kříž apod. Takováto mnohoznačná pojmenování bez popisné struktury slova nemají význam povšechný (obecný, invariantní), který by zahrnoval jejich významy dílčí, a proto jejich dílčí významy a rozdíly mezi nimi nelze připisovat kontextu (spojitelnosti s jinými jednotkami) jako rozhodujícímu významotvornému faktoru: např. významy stč. slova stól ‚stolec‘, ‚stůl‘ a ‚tabule, jídlo‘ je možno považovat za vhodné příklady významů, které jsou konstituovány různými pojmy bez vlivnější úlohy jazykových významotvorných činitelů, i když se pochopitelně jejich kontextové pozice navzájem liší.[30]Srov. G. S. Klyčkov, Značenije, 114; S. D. Kacnel’son, Soderžanije slova, 47n. Závažnější významotvornou úlohu již mají činitelé jazykoví (forma slova a kontext) u slova motivovaného, které může svým povšechným slovotvorným významem zahrnout své lexikální významy dílčí. Tak např. u slova národ lze z jeho vztahu k naroditi sě vyvodit povšechný slovotvorný význam „to, co se narodilo (živý organismus)“, který může zahrnout jeho dílčí významy ‚tvor, živočich‘ (HusSvátTN 162b), ‚druh (živočišný)‘ (KristA 50a), ‚rod (lidský), plémě, kmen‘ (GuallCtnostK 231) aj.; v takovém případě již spíše lze ony dílčí významy chápat jako dané popisnou formou slova a jejím užitím v jistých příznačných kontextech. Avšak i zde se projevuje závažnost pojmové složky: jednak tím, že v některých dílčích významech pojmové zpracování vybočuje z onoho povšechného významu slovotvorného (např. význam ‚druh‘ se vztahuje i na abstrakta, srov. tři národové jsou vražed JakPost 156b), jednak tím, že ony dílčí významy se navzájem liší pojmovými prvky (znaky), které jsou v systému jazyka fixovány jako distinktivní znaky mezi jeho kategoriemi (hromadnosti / nehromadnosti, osobovosti / neosobovosti apod., viz níže 3.44). Pojmové složky v takových případech tedy povyšuje na lexikální významy jejich jazykové ztvárnění popisnou formou, vztahem ke kategoriím jazykového