[7]číslo strany rukopisuÚVOD

JEDNOTKY SLOVNÍ ZÁSOBY A JEJICH VÝVOJ

(1) Dříve než přistoupíme k vlastní problematice naší práce, považujeme za nutné blíže osvětlit hlavní pojmy, s nimiž pracujeme. Vhodným východiskem tu mohou být pojmy tématu vyjádřeného nadpisem Vývojové postupy české slovní zásoby: úvodem tedy objasníme, jak chápeme vývojové postupy (1.1), jak si představujeme studium slovní zásoby ve vývoji (1.2), v čem vidíme hodnotu právě české slovní zásoby a zvláště jejího materiálu staročeského (1.3) a konečně co považujeme za hlavní předpoklad historického studia slovní zásoby (1.4).

(1.1) Chápeme-li jazyk jako historický fakt, jako výsledek historického vývoje,[1]B. Havránek, K historickosrovn. studiu, 198: „… nikdy nemůžeme jazyk nevidět jako historický fakt, jako výsledek historického vývoje“. Ovšem ani výsledný stav jazykového vývoje nechápeme staticky, nýbrž ve smyslu učení pražské školy o synchronii dynamické (srov. J. Vachek, The Linguistic School of Prague, 27). Je to stanovisko bližší těm soudobým lingvistům, kteří se snaží překlenout propast mezi synchronií a diachronií, jako A. Martinet, E. Coseriu aj. (viz NvL 3, 146 a 157); o projevování jazykových změn v synchronii viz E. Coseriu, Sincronía, diacronía e historia, 220. musejí nás zajímat vývojové postupy, jimiž jazyk k danému výslednému stavu dospěl. Jde nám ovšem o vývoj jazykového systému jako celku, ale pracovat můžeme pouze s jeho jistými úseky, s jistými soubory jeho jednotek. Pracovně si tedy izolujeme jazykové jednotky a zkoumáme jejich vývoj, avšak s vědomím toho, že ve skutečnosti – v systému – nejsou navzájem izolovány, nýbrž spjaty vzájemnými vztahy. Jazykové jednotky zapojené do systému jazyka obdobnými vztahy (na základě jistých společných vlastností) mají ovšem tendenci podléhat změnám téhož typu: změny téhož typu, s nimiž se shledáváme u jednotek obdobného systémového zařazení, představují pak jistý vývojový postup. Tak např. stará slovesa dřepím, klečím, ležím, sedím, stojím, visím, usouvztažněná několika společnými vlastnostmi (především formou na -ím, -íš… a intranzitivním významem tělesné polohy) umožnila v jisté době (30.31) vývojový postup, kterým z nich byla odvozena pojmenování základních tělocvičných poloh – dřep, klek, leh, sed, stoj, vis. Ovšem vývojové postupy v oblasti slovní zásoby se neomezují pouze na takovýto vznik nových slov nebo zánik slov starých, nýbrž jsou dány také shodnými změnami slovního významu: viz např. přechod od významu ‚bitý, řezaný‘ k významu ‚vychytralý, prohnaný‘, společný souvztažným adjektivům fikaný, flákaný, mazaný, práskaný apod. (viz níže 31.23). Jednotkami, které se mění ve vývoji slovní zásoby, jsou tedy jednak slova, jednak slovní významy. — Avšak dříve než přistoupíme k výkladu těchto jednotek jakožto základních pojmů naší práce, věnujeme náležitou pozornost problémům studia vývoje slovní zásoby, tj. zvláštnostem jejího studia historického.