ne[27]číslo strany rukopisuosobovosti. Ovšem souvislost lexikálního vývoje s vývojem gramatických kategorií je mnohem závažnější, než nám dává tušit uvedený příklad. Věnujeme proto tomuto problému zvláštní kapitoly níže (8–12). — Na tomto místě ještě připomeňme, že strukturování sémantické stavby slova podle distinktivních znaků systémových kategorií – jakož i sémantická přestavba slova v souvislosti s přestavbou těchto kategorií jazykového systému – nemá vždy těžiště v daném slově samém (jako u subst. národ): u slovesa bývá nositelem takových kategoriálních znaků, rozlišujících jeho význam, člen rozvíjející, především objekt. Tak např. u slovesa odvléknouti musíme rozlišovat významy ‚něco vlečením s námahou odtáhnout‘ (přišli lidé, odvlekli vyprázdněnou kredenc Benešová / PS) a ‚někoho násilím odvésti‘ (odvlekli tedy místo něho [zběha] ženu a strčili ji do šatlavy Světlá / PS), neboť oba významy se liší mj.[43] Také takovéto významové rozdíly založené na vztahu podobnosti (jako ‚odtáhnout‘ – ‚odvést‘) se realizují v kategoriích jazykového systému: vztahy mezi významem základním a posunutým metaforou, synekdochou, abstraktizací apod. se realizují v onomaziologických kategoriích slovotvorných, viz J. Kuchař, Základní rysy struktur pojmenování, SaS 24 (1963) 111–113. i v kategorii životnosti objektu. Podobně lze vidět u slovesa milovati objektivní dělítka jeho významů v tom, že význam první, ‚býti zamilován do někoho (o lásce mezi milenci)‘, je vázán na takový poměr mezi životným objektem a subjektem, jaký je v jazykovém systému realizován rozdílem mezi kategorií rodu mužského a ženského (nebo naopak), kdežto význam druhý, ,být oddán někomu (něčemu) láskou neerotickou‘, je rozšířen na předmětné vazby mimo naznačené omezení (milovat matku, děti, národ, pravdu, svou věc, svého koně apod.); teprve na tomto významu bezpříznakovém je vybudován význam třetí ‚mít něco v oblibě‘, nevymezený již kategoriemi systémovými, nýbrž pojmovým okruhem věcných objektů usnadňujících nebo zpříjemňujících život (květiny milují vodu, milovat hudbu, společnost, své pohodlí apod.). Sekundární, nadstavbový charakter tohoto významu třetího proti významu prvnímu a druhému se projevuje historicky tím faktem, že v staré češtině není ještě doložen. Ovšem na těchto příkladech jsme se již dotkli významotvorné úlohy kontextu.

(3.5) Spojitelnost lexému s jinými jednotkami jazykového systému v kontextu (souvztažnost syntagmatická) je velmi často dominantním činitelem významotvorným: kontextová spojitelnost s jednotkami jisté kategorie gramatické konstituuje význam zv. „podmíněný konstrukcí“ (srov. 3.531) a kontextová spojitelnost s jednotkami jisté kategorie lexikálně sémantické konstituuje význam zv. „frazeologicky vázaný“ (srov. 3.42). Proto se soudobá lingvistika snaží vytěžit z valence maximum pro objektivizaci a formalizaci postižení lexikálního významu. Není to však činitel ve všech případech postačující. Tak např. u značkových pojmenování typu stůl (3.23) nejsou kontextové pozice jednotlivých významů vyhraněné do tak jasných a s významem spjatých kategorií, jako třeba u sloves typu milovati (3.44). U sloves jsou nesporně nejvhodnějším objektem pro strukturní analýzu.[44] Proto také pokusy usilující o objektivní postižení lexikálního významu strukturní analýzou textů zabývají se napořád slovesem, viz např. oddíl strukturní lexikologie ve sb. Problemy strukturnoj lingvistiki, Moskva 1962, 141–197. Metodika strukturní lingvistiky (distributivní a transformační) je ovšem zaměřena na takové lexikální významy,