[21]číslo strany rukopisusystému a spojitelností s jistými jednotkami jazyka v kontextu. Ve vývoji se ovšem mění vzájemný podíl těchto významotvorných činitelů na konstituování lexikálního významu, takže zesílením nebo oslabením úlohy toho kterého faktoru můžeme osvětlovat jednotlivé změny v slovní zásobě (příklady viz níže).

(3.3) Ta složka jazykového ztvárnění psychicky zpracované skutečnosti, kterou nazýváme forma lexému (tj. formální, označující stránka slova nebo lexému víceslovného), uplatňuje se tedy jako významotvorný činitel více u lexémů popisných než značkových. To proto, že tato forma u lexémů značkových zařazuje lexikální význam v podstatě jen do svého významu slovnědruhového (3.31), kdežto u lexémů popisných také do svého významu strukturního (3.32).

(3.31) Forma lexému svou stránkou tvaroslovnou zařazuje lexikální význam do sémantické sféry příslušného slovního druhu, do příslušného významu slovnědruhového.[31] O slovnědruhových významech viz E. Pauliny, Systém v jazyku, 22. Toto slovnědruhové zařazení lexému se projevuje jako významotvorný činitel ve vývoji tím, že se změnou slovnědruhového charakteru mění se i lexikální význam lexému: např. lexémy pět, šest apod. změnily v době historické svůj slovní druh substantivní (s i-kmenovým paradigmatem feminina) v číslovkový (s jedním tvarem pro pády nepřímé), srov. mój rod pěťú pramenóv bude kvísti DalC 6 = nč. pěti prameny, a v souvislosti s tím přestaly vyjadřovat význam hromadný typu ‚pětka, pětice‘ (srov. ještě stč. ten pak počet vešken rozděl po pěti, a kolikož tu pětí bude, toliko jest znamení LékFrantB 35b; veď … třetí devět svědkóv Rožmb 53; vol … všicknu deset Spor 88a totam decadem).

(3.32) Forma lexémů popisných nadto svou průhlednou utvářeností (slovotvornou u lexémů jednoslovných, i syntaktickou u víceslovných) zařazuje lexikální význam do příslušného významu strukturního. Zatímco význam slovnědruhový je kategoriální (vlastní lexémům společného tvaroslovného a syntaktického charakteru), význam strukturní je individuální, daný vnitřní formou lexému, tj. strukturou slovotvornou u lexému jednoslovného (= význam slovotvorný, např. stč. národ „co se narodilo“, krajčí „kdo krájí“ apod.) nebo také strukturou syntaktickou u lexému víceslovného (stč. krve prolevač „kdo prolévá krev“ apod.).[32] Význam strukturní a lexikální rozlišuje v rámci významu lingvistického Ch. C. Fries, Meaning, 66n. O vnitřní formě, slovotvorné formě a slovotvorném významu viz M. Dokulil, Tvoření slov, 94–100. Struktura slova však nebývá příliš často činitelem rozhodujícím, neboť význam strukturní se většinou nekryje s významem lexikálním. V podstatě tu jde o tři stupně závažnosti, s níž se strukturní význam lexému podílí na konstituování významu lexikálního, a tím nám jej pomáhá vymezit: (a) při rovnosti (ekvivalenci) obou významů vystihneme lexikální význam přímo významem strukturním (např. stč. měknúti „stávati se měkkým“ = ‚měknouti, stávati se měkkým‘; patří sem i nč. slova jako odesilatel „kdo něco odesílá“, nákladně „nákladným způsobem“ a vůbec typy, jež mají – podle M. Dokulila, Tvoření slov 97 – „výrazně relační charakter, který brání sémantickému rozplývání“); (b) při inkluzi, je-li význam lexikální zahrnován strukturním, musíme význam strukturní zúžit dalším významovým prvkem (znakem), abychom vystihli význam lexikální (např. stč. nedlúhý „nikoli dlouhý“ + ‚časově‘ = ‚časově nedlouhý, nemající dlouhého trvání‘); (c) při průniku obou