[18]číslo strany rukopisuvyvodit jeho lexikální význam), ať již jsou to slova cizího původu (jako stč. název válečné palice řemdih) nebo slova domácí (jako např. název nemoci dna): ani z formy slova, ani z jeho vztahů paradigmatických (tvaroslovných, slovotvorných, kmenoslovných, sémantických), ani ze vztahů syntagmatických (z jeho kontextové spojitelnosti s jinými jednotkami jazykového systému) bezpečně neurčíme, jaký byl významový rozdíl mezi stč. slovy řemdih a kyj nebo mezi názvy nemocí dna a pakostnice. I když zde nechybějí doklady o snaze význam specifikovat lidovou etymologizací slovní formy (ta nemoc také slove pakostnice, neb po kostech chodí ChelčPost 246b), kontextová spojitelnost takovou specifikaci v staré češtině ještě vylučuje (viz pakostnice … stává se ráda od studenosti, od hněvu a od přielišného jedenie a pitie, … aneb když se žíly zacpají LékFrantA 64a); a tak rozhodnout může jen komplexní studium příslušných reálií a jejich pojmenování na základě ilustrativních dokladů, etymologických výkladů a hlavně kulturně historických pramenů.[26] Jde především o souborné práce zpracovávající celé okruhy reálií, v oboru staré češtiny zvláště o práce Z. Wintra, Č. Zíbrta a A. Sedláčka. Ovšem podíl označované skutečnosti a jejího psychického zpracování i jazykového ztvárnění na konstituování lexikálního významu se může časem měnit. Jestliže např. uvedené slovo pakostnice má dnes již nepochybně užší význam ‚vleklé ochuravění kloubů a kostí‘ (SSJČ), lze v lexikálně významovém vývoji tohoto slova spatřovat prosazování významotvorného činitele psychického i jazykového: s vývojem vědeckého poznání k větší pojmoslovné diferencovanosti došlo zde k specializaci, k významovému úžení (32.1), a to v souladu se změnou jazykového ztvárnění – se ztrátou staré motivace po zániku příbuzných slov pakost ‚trápení, zlo‘, pakostiti ‚škoditi‘, pakostný ‚obtížný‘ apod. a vznikem motivace nové, totiž přikloněním ke slovu kost. Avšak i u pojmenování motivovaných, kde je takto lexikální význam vázán na slovní formu a motivace se nemění, dochází k významovým změnám v souvislosti se změnami označované skutečnosti: např. slovo střelnice původně označovalo střílnu v objektu obranném i útočném (BawArn 1612), ale s rozvojem užívání střelných zbraní se tento název přesunul na označování nejběžnějšího místa střelby neválečné, ano i nevojenské (viz střelnice cvičné, sportovní a střelnice v lunaparcích).

(3.2) Zpracování označované skutečnosti ve vědomí uživatelů jazyka (činitel psychický)[27] Význam je určován nejen myšlenkovým, pojmovým zpracováním skutečnosti (→ význam pojmový), ale i jinými obsahy vědomí, zvl. představami; tak např. jádrem významů nepojmových, subjektivních jsou „všeobecné představy našich počitků podle stop zanechaných v mozku“ (významy počitkové, pohybové, expresívní, hodnotící, citově stavové), viz V. Budovičová, K metodológii sémant. výzkumu, 271. Mimo oblast teoretického myšlení je přesnější mluvit spíše o „obsazích vědomí“ („duševných obsahoch“) než o „pojmech“, srov. E. Pauliny, Systém v jazyku, 23. se uplatňuje jako dominantní významotvorný činitel zvláště tam, kde je oslaben vztah k označované skutečnosti (3.21), kde nezáleží tak na formálním začlenění dané jednotky do jazykového systému (3.22) nebo kde dominantní významotvorná úloha psychického zpracování souvisí s příslušností slova k jistému slovnímu druhu (3.23).

(3.21) Oslabený vztah slova k označované skutečnosti shledáváme především u pojmenování reality nedosti dobře známé, o níž nemají uživatelé jazyka jasný, propracovaný pojem. Takovéto méně přesné pojmové zpracování se týká např. skutečností cizokrajných, exotických. Zatímco