[11]číslo strany rukopisuvýznamové, i když formální shoda se týká celého souboru jejich tvarů: srov. např. stč. substantiva lžička, -y f. ‚malá lžíce‘ a lžička, -y f. ‚malá lež‘. Jsou to různé lexikální jednotky, různá slova shodující se pouze formou, tzv. lexikální homonyma. Společnou lexikální jednotku, jedno slovo, ovšem tvoří formálně shodné (ve všech tvarech) výrazy, jejichž významy navzájem souvisí, např. na základě vztahu podobnosti, jako je tomu u stč. čěška, -y f. ‚číška‘ a čěška, -y f. ‚češka‘. Jde tu již o různé významy téhož slova mnohoznačného (o tzv. polysémii). Z hlediska diachronického ovšem tento rozdíl mezi homonymy a výrazy různých významů téhož slova mnohoznačného není nepřeklenutelný: ve vývoji se výrazy navzájem souvisících významů téhož slova mění v homonyma, jestliže se spojovací článek mezi jejich významy ztrácí (2.11), nebo naopak homonyma se mění ve výrazy různých významů v rámci téhož slova, jestliže se příslušný spojovací článek mezi jejich významy utvoří (2.12).
(2.11) Rozpad mnohoznačného slova na homonyma je tedy důsledkem ztráty souvislosti mezi jeho významy. Tato ztráta zpravidla souvisí s vývojem mimojazykovým, se zánikem jistých reálií (31.2). Tak např. pojmenování kluk ‚šíp‘ a kluk ,dareba‘, která jsou již z hlediska doby středočeské homonymy, patřila ještě v staré češtině do rozsahu jednoho slova, dokud zde byla průhledná metafora kluk nepeřený ‚lenoch, ničema‘ jako hanlivé přirovnání člověka ničemného, neužitečného k neopeřenému šípu, tj. k střele, která se k ničemu nehodí;[11]Srov. V. Machek, Etymol. slovník, 207. ovšem se změnou bojové techniky, s přechodem od luků a kuší k střelbě pomocí střelného prachu, zanikl onen spojovací článek mezi významy ‚šíp‘ a ‚dareba‘ (a tento hanlivý význam byl pak oslaben v dnešní význam slova kluk). Právem se proto poukazuje na to, že u slova zdánlivě rozpadlého na homonyma může úplnější materiál doložit ještě metaforu, která je spojovacím článkem mezi významy navzájem oddálenými.[12]Srov. L.Kopeckij v Lexikografickém sborníku, Bratislava 1953, s. 81. Tak např. stejně znějící stč. výrazy kosa ‚nástroj k sečení‘ (1) a kosa ‚příčný směr‘ (2), které J. Gebauer ve svém slovníku považuje za homonyma různého původu (2 vyvozuje z nedoloženého adjektiva *kosý!), jeví se jako případ mnohoznačnosti (polysémie) ve světle dokladů metaforického užití: je-li řečeno o figuře koně v šachu, že kosú jde nebo na kosu jede či po kosě jezdí, jde jen o obrazné vyjádření charakteristického přemisťování drahou zakřivenou jako kosa. Historický materiál nám ovšem skýtá celou řadu takových případů – od významové jednoty zcela průhledné až po zjevně rozpadlou, kterou může rekonstruovat pouze hloubková analýza etymologa.[13]Např. psl. pojmenování hrobu (podsvětí) *navь (stč. náv) a ide. název lodi (lat. navis, stč. náv, náva) lze významově spojit předpokladem, že násilně zemřelí byli pohřbíváni do lodí na cestu do podsvětí, kdežto zemřelí „dobrou smrtí“ zase žehem na cestu vzhůru; viz V. V. Ivanov a V. N. Toporov ve sb. Slavjanskoje jazykoznanije 1963, 145.
(2.12) Splývání homonym v jedno slovo mnohoznačné je již vývojový postup mnohem vzácnější. Předpokládá totiž, že mezi významově nesouvisícími slovy různého slovotvorného původu se vytvoří spojovací článek, který je jako významové novum motivován oběma významy spolu nesouvisícími. Teoreticky vzato, v jedno slovo by mohla splynout homonyma kolej ‚dvojice kolejnic‘ a kolej ‚studentská ubytovna‘ (z lat. collegium),
