[14]číslo strany rukopisuobsahovou ani formální strukturou. Jsou to především cizojazyčné citáty (jako např. v stč. textech biblických nápis mane, techel, phares, věštící potrestání krále Balsazara – Dn 5,25 [a]5,25] 5.25) a jim naroveň postavená nepřizpůsobená cizí slova, jež se vymykají formě domácích slov a významově jsou vázána na prostředí kulturně zcela cizí (jako např. exotická jména již v stč. cestopisech: chán Monghu CestMil 35a, pták gryfalk tamtéž 55a, třtina gabi CestMandB 59a, nádoby ares CestMandA 160a apod.). Takové výrazy tedy nelze považovat za slova domácího jazykového systému. Podobné výrazy se však mohou stát skutečnými slovy, slovy přejatými, jestliže se do domácího jazykového systému začlení: aspoň po stránce významové vytvořením významových vztahů k slovům domácím či zdomácnělým (2.31), nebo i po stránce formální přizpůsobením k struktuře domácích slov (2.32). Tu jsme již u otázky vývoje slovní zásoby v souvislosti s přejímáním cizích slov.

(2.31) Zdomácňování cizích slov po stránce významové, tj. jejich významové začleňování do domácího jazyka beze změny formy, můžeme považovat za základní etapu přejímání cizích slov. Jde o to, že při pronikání znalosti celých okruhů cizokrajných skutečností do domácího prostředí začleňují se některá cizí pojmenování svým hláskovým skladem (hlavně v zakončení) do domácího jazyka více, jiná méně a některá se vůbec nahrazují pojmenováním domácího původu, takže pak i příslušná cizí slova formálně nezačleněná (zvláště nesklonná) mají již své místo v domácím jazyce na základě svého významového vztahu k oněm slovům formálně začleněným zdomácnělým i k domácím slovům téhož významového okruhu. Tak např. již v době staročeské vlivem bible, četby cestopisů i dovozu zahraničního zboží pronikla do našeho jazyka řada cizích pojmenování rostlinných materiálů orientálního původu, např. aloe, ebanus ‚eben‘, myr(h)a, nardus, k jejichž významovému okruhu patřila i některá pojmenování domácího původu, např. skořicě (z psl. *skora ‚kůra‘): máme-li pak v jedné větě výčet takových slov, např. zkropila sem mé lože myrrú, aloe a skořicí (BiblOl Prov 7,17), nelze žádné z nich považovat za slovo cizí na úrovni cizojazyčného citátu, ať již jde o slovo domácího původu (skořicě) nebo o přejaté slovo ohebné (myrra) či o přejaté slovo nesklonné (aloe); vždyť všechna označují monopolním výrazem věci v domácím kulturním prostředí již dostatečně známé a pojmově zařazené do společné kategorie.[18] Taková slova také uvádí J. Gebauer ve svém Slovníku stč., kdežto skutečná slova cizí (2.3) zde uvedena nejsou. Ovšem tato významová začleněnost do kontextů našeho jazyka se může projevovat i zjevnějšími vztahy přejatých slov ke slovům – jednotkám jeho systému: nejen tím, že většina přejatých slov se skloňuje nebo časuje podle příslušných vzorů slov domácích (myrha, myrhy … podle voda, vody …), ale i tím, že podléhá stejným odvozovacím postupům: tak např. přejaté slovo ebanus ‚eben‘ bylo již v staré češtině zjevně slovem zdomácnělým, neboť už stálo ve vztahu k odvozenině ebanský (AlexPovB 264a: trámové ebanští), která byla svou příponou -ský zapojena na celou řadu domácích adjektiv stejného typu. Kromě uvedeného začleňování cizích slov do sémantických (významových), tvaroslovných a slovotvorných vztahů se slovy domácími projevuje se pak zdomácňování cizích slov ještě výrazněji formálním přizpůsobováním (adaptací).