(9.12) Vnitrosystémový rozpor mezi významovou shodou a formálním rozdílem (7.15), pokud jde o rozdíl mezi rodově specializovanými kmeny, stal se s rozvojem rodového systému neúnosným a řešil se ústupem rodových dublet: u stč. pojmenování abstrakt, neživých věcí a neoduševnělých (neosobních) bytostí, jež se vyskytovala v dubletní podobě o-kmenové i a-kmenové, zanikají kmenové formy rozlišující kategorii osobovosti, tj. mužské o-kmeny; tak např. vedle přežívajících feminin násada, obloha, osvěta, velryba zanikla stč. maskulina násad (srov. násad – forale SlovUKA 44a a násada – forale SlovVít 95b), obloh (např. vody pod oblohem shromáždí bóh ComestC 2b sub firmamento), osvět (srov. slunce v svém osvětu DalC 7 = v své osvětě DalL tamtéž), velryb (např. velrybóv velikých mnoho CestMil 118a cete). U dublet s významem hromadným nebo nástrojovým, kde a-kmenové podobě ženského rodu (stč. vojska, rúcha, rúna, žezla aj.) konkurovaly o-kmeny rodu středního (stč. vojsko, rúcho, rúno, žezlo aj.), přežívají však spíše tyto o-kmenové podoby neutrální.
(9.13) Rozvojem rodového systému vznikl konflikt mezi starým významem lexikálním a novým významem gramatickým (rodovým), ustáleným v dané kmenové formě: tento vnitrosystémový rozpor si vynutil změny takových slov, změny substantiv s neshodným rodovým významem lexikálním a gramatickým. Především tu šlo o tyto dva případy: (A) o tvaroslovné změny a zánik maskulin a(ja)-kmenových a (B) o slovotvorné změny neuter ijo-kmenových s významem mužského rodu. (A) Vyhrazením a-kmenů a ja-kmenů pro tvoření substantiv ženského rodu byly mužské a-kmeny a ja-kmeny zatlačeny směrem k o-kmenům a jo-kmenům a přejímaly jejich koncovky (podobně jako mužský i-kmen host v souvislosti s ustálením i-kmenů v ženském rodě). Tento proces nám dobře zachycují památky stč. jazyka. Kromě toho se ovšem onen vnitřní rozpor u mužských a-kmenů a ja-kmenů řešil také tím způsobem, že stará slova tohoto typu zanikala. Uveďme aspoň příklady, na které upozornil F. Oberpfalcer-Jílek: zanikla maskulina a-kmenová jako konědra ‚ras‘, kuchta, ležka ‚lhář‘, lapačka ‚lapka‘, pakosta ‚záškodník‘, předběha ‚předchůdce‘, příchoda ‚příchozí‘, třepačka (nadávka podkoním), zada ‚poslední‘ aj. a zanikla také – nikoli bez vlivu palatalizace kořenné souhlásky – maskulina ja-kmenová jako jinošě, jinošicě, přípašě ‚stádný‘, hodokvašě, smrtonošě, měchonošě, dřěvonošě, vínonošě, zákononošě aj.; srov. i zánik maskulin na -cě jako bercě ‚zloděj‘, cuzobercě, číncě zákona, zkázcě, stávcě plotuov, právcě, ubivcě, výbojcě, otplatcě, pijcě vína, popúdcě člověčí, dobromluvcě, zlořečcě, marnotrátcě, břichoplncě, červ hedvábopředcě aj. Ovšem značná část uvedených typů maskulin patřila do oblasti výrazů citově zabarvených a v této oblasti jsou mužské a-kmeny a ja-kmeny produktivní dodnes. (B) Vyhrazením ijo-kmenů pro tvoření substantiv středního rodu stávají se pro jmenný systém neúnosnými stč. neutra označující funkcionáře, jako podkrálé, podlužňačie, podratajie, podpísařie, a také podobná pojmenování příbuzných osob, jako polúbratřie, polúsestřie, přirozenie (‚příbuzný‘): pokud nezanikla, přecházejí tedy k maskulinům produktivních deklinačních typů (stč. podbiskupie, podjáhnie, podpřevořie > nč. podbiskup, podjáhen, podpřevor; stč. podkomořie, podkonie > nč. podkomoří, podkoní s adjektivním
