systémový rozpor mezi dvoučlennou formou a jednotným obsahem – významem: ze staršího lexému dvojslovného vzniká buď spřežka (stč. oka mženie > okamžení, stč. mužík piedi > piedimužík) nebo kompozitum (stč. léta počet > letopočet, stč. krátiti chvíľu > kratochvíliti, stč. vieřě hodný > věrohodný), příponová odvozenina (suchá nemoc > souchotiny, z nové doby lanová dráha > lanovka, spis. osobní vlak > obec. osobák apod.), anebo výraz eliptický (stč. sejíti s světa > sejíti, např. mečem). Je třeba upozornit na to, že jednoslovná pojmenování předposledního (sufixačního) typu jsou příznačná právě pro češtinu: máme je i v těch případech, kde jiné jazyky – např. ruština – vyjadřují totéž pojmenováním dvojslovným, sdruženým, srov. učiliště – učebnoje zavedenije, hornictví – gornoje delo, pozorovatelna – nabljudateľnyj punkt aj. Univerbizaci jako vývojový postup řešící rozpor mezi jednotným významem a nejednotnou formou ovšem omezujeme pouze na vznik jednoslovných lexémů z víceslovných výrazů, které tvoří významovou jednotu: nepatří sem tedy tvoření typu přišpendliti na základě volného spojení dvou plnovýznamových jednotek připojiti špendlíkem. Za univerbizaci však lze považovat přestavbu takového volného spojení dvou jednotek, z nichž jedna je neplnovýznamová, pologramatická: stč. živu býti > žíti (srov. pomsta nedá jemu živu býti BiblKral A 28,4 = spravedlnost ho nenechá žít Žilkův překlad z r. 1946 tamtéž), stč. spravedlna činiti > ospravedlňovati (srov. též pf. kterých jest povolal, ty je i spravedlivy učinil BiblLit R 8,30 = kterých povolal, ty ospravedlivěl JakZjev 405a) apod. Těsná souvislost mezi jednoslovným lexémem a volným spojením slova plnovýznamového se slovem neplnovýznamovým projevuje se i ve směru opačném, viz následující odstavec (5.33).

(5.33) Náhrada jednoslovného lexému volným spojením slov, tj. opis (parafráze), ve vývoji nastupuje tam, kde zaniká jistá lexikálně-gramatická kategorie slov: její jednotky se tak nahrazují prostředky lexikálními, tj. spojením příbuzného slova plnovýznamového se slovem neplnovýznamovým, pomocným. Příklad nám zase (podobně jako v odstavci 5.31) může poskytnout rozpad kategorie ingresívnosti: význam stč. předponových ingresív jistých typů dnes vyjadřuje spojení příslušného slovesa s pomocným slovesem fázovým, srov. stč. zaraziti (peniez) – nč. začíti razit (peníze), vzkralovati – začíti kralovat apod. Podobně na místě stč. denominativních vztahových adjektiv objektového typu strach židovský, hanba ľudská máme dnes opis, totiž vazbu tvořenou ze základního substantiva a slova pologramatického – předložky: strach před židy, stud (hanbení se) před lidmi apod.

(6) Dosavadní výklady, zvláště předchozí pojednání o vztazích mezi lexémy jednoslovnými a víceslovnými (5), nám ukazují, že základní znakovou (formálně-významovou) jednotkou slovní zásoby není slovo, nýbrž výraz lexikálního významu (lexikální význam může být vyjadřován nejen slovem, ale i spojením slov, a slovo může vyjadřovat nejen lexikální význam, ale i několik lexikálních významů). Proto koncepci své práce zaměřujeme na lexikální význam, a toto zaměření se v našich dalších výkladech projeví tím, že vývojové postupy v české slovní zásobě budeme