slovník 340 – zájmové obory činnosti apod. Pochopitelně, i zde nám mnoho příkladů poskytuje etymologie (náležeti někomu, snášeti se, soustava, samostatný, sněm apod.). Kromě historických výkladů zde podaných na jiných místech (bez okolků 11.25 a scházeti, vytýkati, chybiti 27.13) uveďme nyní aspoň jeden podrobnější výklad etymologický: způsobiti – původně ‚uvésti něco do pořadí za sebou‘.
Původ českého slovesa působiti nemá dosud uspokojivého výkladu. Čeští etymologové nerekonstruují jednotně jeho původní význam: podle Jos. Zubatého pósobiti původně znamenalo ‚dávati čemu příslušný tvar‘; slovník Holuba-Kopečného (306) spojuje toto sloveso s psl. adverbiem *po-sobь a rekonstruuje zde výchozí význam ‚po-sobě činiti, tj. přizpůsobovati‘; V. Machek (408) vychází z předložkového pádu po sobě a původní význam stč. perfektiva zpósobiti chápe jako ‚připraviti, uchystati, míti po sobě čili za sebou jisté věci nebo úkony‘ (jako typický cituje k tomu stč. doklad tu tobě vše zpósobiti, školu mésti i ztopiti, ničehož nic neminúti PodkM 315). Autoři těchto výkladů ovšem ještě neměli k dispozici tak bohatý stč. lexikální materiál, jaký je nyní shromážděn k vydávání Staročeského slovníku.
V bohatém stč. lexikálním materiálu je především mnohem lépe a dříve doloženo perfektivum zpósobiti než imperfektivum pósobiti, tvořící s ním vidovou dvojici (viz např. jinak pósobiti než buoh zpósobil GestaB 47a). Sloveso zpósobiti má nejstarší doklady z první poloviny 14. stol. (ŽaltKlem 95,10), pósobiti až z druhé poloviny 14. stol. (LegKat 1366), tj. mladší než synonymní imperfektivum zpósobovati (BiblDrážď L 22,29); vidová dvojice zpósobiti : zpósobovati byla tedy zřejmě starší než vidová dvojice zpósobiti : pósobiti, takže simplex pósobiti se jeví jako novum vzniklé vidovou deprefixací (20.13). Jeho odvozovací základ, perfektivum zpósobiti, má starobylejší charakter i po stránce významové: na rozdíl od imperfektiva pósobiti perfektivum zpósobiti nevyjadřuje pouze abstraktnější činnosti organizační, administrativní, duchovní apod. (efficere, facere, gerere, celebrare aj.), ale i konkrétnější činnosti technické (constituere, componere, ordinare aciem aj.), a to právě v dokladech nejstarších. Ty přímo vykazují spojitost se způsobovým určením po sobě ‚za sebou, jeden za druhým‘. Jde tu o doklady dvojího druhu: 1. Stč. zpósobiti ve spojení s hromadným předmětem životným dokládá zde význam ‚uvésti do postavení za sebou, postaviti do zástupů, seřaditi, sešikovati‘: např. zpósobichu své zástupy proti nim v údolí lesném BiblOl Gn 14,8 direxerunt aciem contra eos (zpósobichu špic proti nim BiblPad, sšikovali se proti nim BiblPraž); Vladislav … zpósobil jest špicě neb zástupné potkánie proti nepřátelóm PulkR 82b dispositis aciebus; pět set jězdcóv zpósobených BiblDrážď 1. Mach 6,36 equites ordinati (jězdcóv zřiezených BiblLit, BiblPad), podobně BiblDrážď 2. Mach 15,20 compositi. 2. Stč. zpósobiti ve spojení s předmětem neživotným věcným má v nejstarších dokladech konstruktivní význam ‚sestaviti, složiti dohromady v účelný celek, uspořádati‘: např. hospodin … zpósobil jest svět ŽaltKlem 95,10 correxit (jest zpravil svět BiblOl); abych vzvěděl zpósobenie okolka všěch zemí BiblDrážď Sap 7,17 dispositio orbis (zpósob BiblPad, zpuosobu BiblPraž); zpósob domu svému, točíš čeledi svéj, neb umřeš BiblDrážď Is 38,1 dispone domui tuae (zřeď dům svůj BiblKral). Zvláště z tohoto posledního dokladu, ale i z výše citovaných variant zpósobichu zástupy = zpósobichu špic, je již patrný plynulý přechod od významu technického ‚sestaviti část po části nějaký účelný celek‘ k významu organizačnímu ‚organizovati, zaříditi něco‘; ten je pak zřejmě společným základem většiny běžných významů slovesa zpósobiti / pósobiti: ‚vytvořiti‘ (královstvie, tovaryšstvo, lepotu, milost), ‚zosnovati, způsobiti‘ (válku, úklad, zradu), ‚zaříditi‘ (věc, své věci, všecko, jinak), ‚vykonati, uskutečniti‘ (poselstvie, obecné dobré, službu, mšu), ‚ustanoviti‘ (krále, biskupa, strážě) aj. Ovšem i v rámci takovýchto posunutých významů stč. sloveso zpósobiti / pósobiti nezřídka vystupuje v charakteristickém spojení s předmětem zjevně složeným z několika za sebou následujících částí; srov. např.: Bořivoj v pražském městě strážě své zpósobiv PulkR 76a; lid ve tři řády zpósobil ŠtítBrigC 77; (aby lidé) nravy se ctí pósobili … Naučím já tě, kterým skladem, pósobenstvím neb pořadem (!) svého umu nravy složíš Vít 58b. Onen původní významový rys následnosti (‚po sobě, za sebou‘) je pak nejlépe zachován v stč. pojmenování posloupnosti zpósobenie, doloženém např. v tomto nadpise Pulkavovy kroniky: O dokonání Přěmyslovu a o zpósobení jeho synóv po ňem (PulkR 12a).
