z němčiny, jako fedrvajs ‚klouzek, mletý mastek‘, firnajs ‚fermež‘, plavajs ‚tužka, olůvko‘, špajz ‚spíže, špižírna‘. Vedle novějších výrazů expresívních typů špajska ‚cenzura‘, chromajzl a trpajzlík existují starší neexpresívní slova německého původu jako lajska ‚lišta, lať‘, krajzl ‚límec‘ a majzlík ‚sekáč‘. Materiál tedy naznačuje, že expresívní výrazy na -ajs (-ajz), -ajska, -ajzl, -ajzlík jsou slovotvornou nadstavbou nad obdobnými typy neexpresívních slov přejatých z němčiny. Významový okruh těchto neexpresívních slov německého původu pak do značné míry osvětluje otázku, proč se právě německé výrazy i po stránce významové (nejen pro příčinu formální, tj. nepřehlasovanou skupinu -ajs-, -ajz-!) staly vhodnými modely českých výrazů expresívních, a to zvláště pejorativních, hanlivých, nebo vyjadřujících pojmy nelibé, nežádoucí. Ony neexpresívní výrazy přejaté z němčiny (fedrvajs, firnajz, plavajz, špajz, krajzl, majzlík apod.) patří totiž skoro vesměs k staré vrstvě názvů řemeslnických, jakým ještě Blahoslav dával domovské právo v české mluvě „verštatní“ („vocabula technica“), které však po rozšíření nové české terminologie řemeslnické byly zatlačeny do užší jazykové oblasti, do nespisovné slangové mluvy řemeslníků, vyznačující se silnou expresivitou a hojným výskytem výrazů obhroublých. Na pozadí novějších českých a zčeštěných názvů citově neutrálních tužka, klouzek, fermež, límec apod. počaly se tedy ony starší synonymní řemeslnické výrazy přejaté z němčiny (plavajs, fedrvajs, firnajz, krajzl aj.) pociťovat jako nespisovné archaismy s tendencí k zhoršujícímu citovému zabarvení. Názorný příklad takového vývoje nám poskytuje osud slova plavajs, plavajz, které bylo ještě v prvních desítiletích národního obrození běžným, citově nezabarveným pojmenováním tužky. Název tužka za německé Bleistift navrhl až Jos. Jungmann ve svém Slovníku česko-německém IV (1838) na s. 667 („tuha … Odtud mohl by Bleistift nazvati se tužka, an olůvko nevlastně a dle německého těsně utvořeno“). Teprve potom nabývá slovo plavajz expresívnosti; odvozeninou plavajzník se pak pejorativně označuje neumělý malíř, spisovatel apod.
Slova německého původu se skupinou -ajs- / -ajz-, jež byla takto zatlačena do oblasti výrazů expresívních, stala se tedy modelem pro tvoření nových expresívních výrazů z domácích základů. Poměrně zřídka jde při tomto odvozování o obměnu domácí skupiny -as/-az- v expresívní -ajz-, jako v případech trpaslík > trpajzlík, vypláznout > vyplajznout, vymáznout > vymajznout. Většinou se tu připojuje k domácím kořenům hotová slovotvorná přípona onu expresívní skupinu obsahující: -ajs (Hurv-ajs, prd-lajs), -ajzl (brum-ajzl, chrom-ajzl), -ajzna (čub-ajzna, šťab-ajzna), v hanáckých nářečích též silně afektivní přípona přídavných jmen -ajzné (dlóhajzné, šêrokajzné, častěji s měkčením – šêročajzné, vêsočajzné, velêčajzné). Také afektivní slovesa na -ajznout lze vyvozovat z modelu německého původu. Jak upozornil prof. Vl. Šmilauer, východiskem tvoření expresívního členu v dvojicích typu líznout-lajznout, vymáznout-vymajznout mohla být konkurence synonym máznout a šmajznout (z německého schmeissen), jehož náslovné š- a skupina -ajz- se na pozadí domácího máznout pociťovaly jako příznaky výrazu expresívnějšího.
Vcelku tedy expresívní výrazy se skupinou -ajs- / -ajz-, jména i slovesa, lze dělit z hlediska vzniku do pěti skupin: (A) Cizí slova přejatá, u nichž skupina -ajs- / -ajz- je od původu součástí cizího slovního celku; jde o slova přejatá z němčiny (rajz z Reise, plavajs z Bleiweiss, rajstajbl z Reissteufel, špajscetle z Speisezettel, hajzl z Häussel, šlajsna ze Schleuse, piglajzn(a) z Bügeleisen, lajstnout z leisten, šmajznout z schmeissen aj.), ojediněle též z francouzštiny (monajs z množného čísla monnaies, žertovně vysloveného, jak se píše). (B) Slova domácího i cizího původu, jejichž afektivní skupina -ajs- / -ajz- vznikla rozšířením původní skupiny jednodušší, a to skupiny -as- (trpajzlík z trpaslík, virgajs z virgas, srov. Machek 568), -áz- (vymajznout z vymáznout, vyplajznout z vypláznout), ojediněle též rozšířením koncového -aj (maglajs z maglaj ‚pranice, rvačka‘, viz Naše řeč 24, 1940, s. 126 a 186). (C) Slova, jejichž afektivní skupina -ajz- v kořeni nastoupila na místo neafektivního kořenného -iz-: lajznout k líznout, zblajznout k zblíznout, pajznout k piznout. (D) Slova, v nichž nastoupila afektivní přípona se skupinou -ajs- / -ajz- na místo neafektivního zakončení: hernajs k hergot, Hurvajs k Hurvínek, brumajzl k brumle, klapajzna k klapačka, gramajzna k gramatika, všivajzna
