Staročeský jazykový materiál tedy ukazuje na to, že nedokonavé sloveso pósobiti vzniklo odsunutím předpony (vidovou deprefixací) z dokonavého zpósobiti, které bylo utvořeno předponou z- z adverbia po-sobě (srov. csl. posobь ‚alius alium sequentes‘), a mělo tedy původní význam ‚uvésti jednotlivé složky objektu do polohy za sebou, tj. sestaviti část po části nějaký účelný celek‘. Tento technický, převážně vojenský význam (zpósobiti zástupy, jězdcě, špic apod.) rozšířil se pak v různé významy organizační (zpósobiti královstvie, své věci, válku, poselstvie aj.), podobně jako tomu bylo i u synonyma zřiediti nebo u latinského ekvivalentu ordinare.

(27.12) Sémantické tvoření výrazů pro abstraktní pojmy je ovšem také postupem typického intelektualizačního směru ve vývoji slovní zásoby (v souvislosti s vývojem myšlení), totiž postupem rozvoje termínů: i v soudobé terminologii se jmény smyslových obrazů pojmenovávají speciální pojmy abstraktního myšlení odborného a vědeckého (srov. např. doplněk v jazykovědě nebo šum v teorii informace). Ovšem vzhledem k tomu, že pojmy odborného pojmosloví tvoří systém, je výhodné tvořit termíny tak, aby svou formou ukazovaly zařazení označovaného pojmu do příslušného systému. „Poukaz k systémovému zařazení může být obsažen buď v sémantému, anebo v slovotvorném formantu: známé je např. využití a diferenciace adjektivních přípon v názvosloví chemickém…“ To již jsme ale u tvoření morfologického, kterým se obohacuje slovní zásoba nejen o názvy pojmů odborně specializovaných (srov. níže 27.2), ale i o intelektuální abstraktní výrazy neterminologické. Morfologické tvoření výrazů abstraktních v našem pojetí zahrnuje jednak tvoření pojmenování pro „abstraktní pojmy shrnující“ pomocí přípon se shrnující funkcí, např. plodina, rostlina, jednotlivina, jednak slovotvorné obměňování slova, které v podstatě označuje vztah empirický (vnímaný smysly, např. následek), na kmenoslovně souvztažné výrazy vztahů logických (důsledek, výsledek).

Syntakticko-morfologické tvoření abstrakt (srov. 21b) je v starším období spisovné češtiny zastoupeno substantivizací adjektiv neutra typu dobré, zlé; o tehdejší substantivizaci adjektiv vlivem latiny viz E. Tlustá, K substantivizaci adjektiv v češtině, zvláště v starším období spisovného jazyka, SaS 18 (1957) 158–164, zvl. 161–162.

(27.13) Vedle sémantického a morfologického tvoření abstrakt můžeme historickým materiálem českého jazyka doložit také syntaktické tvoření výrazů abstraktních: je to především tvoření sloves s významem intelektuálním elipsou vazby ze spojení, které tento význam vyjadřovalo přeneseně na základě svého významu konkrétního (jako označení smyslově vnímaného jevu). Tak např. na základě konkrétní představy ‚vypichovati oči někomu něčím‘ nabylo stč. spojení vytýkati oči někomu něčím přeneseného významu intelektuálního ‚zle někoho hodnotiti zač, zazlívati někomu něco‘ (např. má vdova býti, ať by jí i jeden nejměl čím očí vytýkati ŠtítKlem 52a), a odsunutím frazeologicky vázaného předmětu oči se tento význam abstrahoval od svého konkrétního základu; srov. dnešní vytýkati někomu něco (např. vytýkal synovci přenáhlenost Jirásek / PS). Jiný příklad nám poskytuje sloveso scházeti. Ve svém konkrétním, pohybovém významu označuje chůzi shora dolů (scházeti se schodů) a kromě toho má několik