[64]číslo strany tiskuDalší svědectví o hynutí a vyhynutí jednoduchých praeterit podávají staří theoretikové a upravovatelé textův. Korrektoři bible Benátské 1506 vymýtili z textu bieše a biechu, začež je kárá Roh Domažlický v předmluvě k NZák. bratra Lukáše, vydanému v Bolesl. 1525, neboť prý bieše jest = erat a byl – fuit; bratr Lukáš v dotčeném NZák. 1525 vytiskovaně bíše opět uvedl Blah. 177. V Grammatice 1533 Beneš Optat a Petr Gzel vytýkají slova »z té vetché češtiny« prý »hrubá, jimiž se mnozí bez potřeby zanepražňují tak v mluvení jako v psaní[4] Philomatesova výtka — Blahoslav 1. c. nazval ji dobře posmíváním — zakládá se na domnění, že by někdo ve rčeních »bíše řekl«, »bíše učinil« atp. mohl míti »bíše« za podmět, jako je na stejném místě podmětem na př. »člověk« ve větách »člověk řekl«, »člověk učinil«; srov. stejný jeho posměch, že prý ten jakýs Geſt všecko učinil a ti jacís sau neb sú všecko spáchali«, uvedený v § 227.«, mezi nimi zejména také aorist a imperfektum, a Václ. Philomates v Etymologii při téže mluvnici píše, že »ten nebohý bijſſe, obojího jsa pohlaví a rozličných stavův, divné věci půſobijſſe«*). Blahoslav 1571 Philomatesovi odporuje: bieše prý do nedávna se psalo i mluvilo Blah. 57, jest tvarem temporis praeteriti imperfecti t. 107, dobře se hodí pro rozdíl od perfekta t. 57, a nesluší se zavrhovati všecko staré t. 101–103; ale ujímá se tu právě jen imperfekta bíše a na jiném místě sám zavrhuje tvary patřích, patříše, odjidech t. 176, ano i vece, jež prý je = dí tamt. Vydavatel postilly Husovy r. 1563 mění stáchu, bíchu, mluvíchu ve stáli, byli, mluvili atd. Tomsa Veränderungen der čech. Sprache 1804, 41.
A konečně jsou svědectvím o úpadku aoristu a imperfekta příklady, ve kterých je patrno, že tvarům těmto již nerozuměno. V Comest. 240ᵃ psáno: tu kdež bieſſe Jan krztieſſe prwe, t. j. bieše křtieše, = lat. doslovně erat baptizabat; výraz takový, perifrase obsahující dvě verba finita, není možný; původce jeho mohl jej napsati jenom v domnění, že křtieše je nějaké participium jako křtil, tedy bieše křtieše = bieše křtil; ale právě toto domnění je svědectvím, že pisatel Comest. tvaru křtieše nerozuměl, že jej nesprávně pokládal za participium, že tedy správné povědomí o imperfektu bylo v tomto případě již zaniklo a vůbec že bylo v úpadku. Totéž svědectví obsahují příklady: byeſſye Gezyſſ chtyeſſe diábla vypuditi EvVíd. Luk. 11, 14 a Bieſſe J(ežíš) chtyeſſe vyhnati běsa EvSeitst. tamt. erat ejiciens, t. j. biteše chtieše m. bieše chtěl, rzkaw (sic) to zawola geſt EvTřeb. Mat. 13, 8 (geſt připsáno pozdějj), t. j. zavola jest m. zavolal jest, není nepilné jímž s’ nás tuto napomanul ale geſſtos bieſſe tam řekl dřieve ŠtítBud. 173 (-s v geſſtos připsáno později, ale písmem stejným jako je v ostatním textě, tedy v XV stol.), t. j. ješto s’ bieše m. ješto s’ byl. A totéž dále vyplývá z příkladu DalJeš. 41: když byl kněz Oldřich lovieše, kdež je zase nemožná perifrase byl (jest) lovieše. V příkladech Mand. 87ᵃ: biechu se przitowarziſſta (sic) dva bratřie, a Troj. 157ᵃ: když dva měsiece biechu
![[64]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00066.jpg){kind=link}