[66]číslo strany tiskuvého, nýbrž reminiscence ze člení staročeského, a v textech na zač. našeho století se vyskytující svěřich Nové básně, vyd. Puchmajer, V. (1814) str. 98, slibovachu t., měch t. 101, pak přebírach, vytáhnuch, patřich, viděch v konceptu listu Hankova 1817, v. ČČMus. 1881, 212, jsou tvary nově a uměle ustrojené a pro chronologii jazyka živého bez významu. Skutečný zbytek z doby staré jest aor. bych, přešlý ve význam kondicionální, v. § 233 pak vece druhdy dosud se vyskytující, v. § 156; a stopa po bývalém aoristu je v -ch ve výrazích dial.: sg. 1. věděłch Suš. 371, litałach BartD. 1, 133 (laš.), žech to nevěděł t., jach niesol Hatt. slc. 147, do peklach se dostala Suš. 22, na jinéhoch čekaua BartD. 47 (lhot.), pl. 1. dychmy se slubovali Suš. 497 atp., srov. § 24 č. 6 a § 229.
Futurum sigmatické *byšu.
29. Futurum sigmatické tvořilo se kmenotvornou příponou -s-i̯o-, -s-i̯e- n. -s-jo-, -s-je-. Na př. z koř. dō- dare skr. 3. sg. dā-sja-ti z *dōsje-ti, lit. 1. sg. dů-siu ř. δὠ-σω z dō-sjō; z koř. bheṷ- fieri lit. bu-siu ř. φῡˊσω atd. Brugm. II, 1090 sl., 1094.
V slovanštině měl tento tvar koncovky 1. sg. -šą, 2. -šešъ, 3. -šetь atd. (-š- z pův. -s-j-), a bylo tedy na př. z koř. bheṷ- psl. 1. sg. by-šą 2. by-šešь 3. by-šetь atd., srov. Šafařík v ČČMus. 1847, I. 167 sl.; z toho bylo by v češtině 1. sg. byšu 2. byšeš atd.
Avšak do slovanštiny historické nedochoval se tento tvar plný, nýbrž jen nepatrný jeho zbytek: totiž
v stsl. v part. byšę futurus (kontaminací také bêšę m. byšę), slož. byšąšte-je a též byšęšte-je τò μέλλου Mikl. III.² 89 a 538, Etym. Wtb. 26; a v češtině v adjektivu probyšúcný – užitečný, chytrý (podle probyti = prodesse), utvořeném z probyšúcí, jako je na př. všemohúcný ze všemohúcí atp., a založeném tedy na part. fut., jež i pro češtinu třeba předpokládati, *probyšě, *probyšúc- = stsl. -byšę, -byšąšt-. Doklady mi známé adjektiva tohoto jsou: ač kto všem nemóž býti probyſuċen (sic), ale hlédá, aby těm pomohl, ješto atd. ŠtítOpat. 229; (flegmatik jest) neprobiſuczny, lení, sli(n) plný a barvy bielé a vodnaté ApatFr. 143ᵇ; (flegmatik jest) walowaty, spanlivý, neprobiſuczny, lení, slin plný a barvy bielé a vodnaté LékA. 25ᵃ; (flegmatikus) máť ty zvláštnosti, že jest walowiti, spanlivý, ne probiſuczny, (slin) plný a barvy blednaté rkp. lék. z r. 1542 (vypsal mi p. Bečák; otisk celého kusu je v ČMat. Mor. 1880, 160); ktož ostřiehá žehránie, probyſučnieyſí (sic) bude qui cusodit increpationes, astutior fiet Kladr. Prov. 15, 5; probiſẛucznyeſſi (sic) bude Pražsk. tamt.
Podle Jag. Arch. 28. str. 35–36 jsou v stsl. tvary byšąšt- málo doloženy a tvary byšęšt- pravidlem, a Jagić proto volí výklad, že příslušné futurum
![[66]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00068.jpg){kind=link}