[74]číslo strany tiskut. 160 (brn.), t. 194 ſtišň.), t. 244 (žďár.), pit, bit, ryt, myt, hrýzt t. 1, 11 a 25 (zlin.), biť, myť, ryť, hryzť t. 77 (rožn.), nyst, vyst, tyct, hryzt t. 2, 60, (olom.), t. 100 (drah.), t. 157 (slavk.), t. 218 (třeb.), t. 230 (kunšt.), bit, pit, šit t. 245 (žďár.), myt, kryt t. 281 (dač.), pletst, vedst, lezt, pect, tect, mřet, třet, mřet, mět, chtět Šemb. 36 (mor.), hnat, dat, psat, nyst, tyct, vizt, bdět, znět Neor. 7 (bohusl.), vest, klast, krast, plest, lezt atd. vedle číst, příst, pást, třást, zábst Hoš. č.-mor. I, 71 a II, 91, nest, vect, řect, pect chod. 36, nest, vest (vezu), vect (vedu), mect, rost, tect, pect atd. vedle síct Kotsm. 7 (doudl.).
V některých nářečích je rozdíl: infinitiv sem patřící má kořennou slabiku dlouhou, když před -ti je souhláska, jindy krátkou. Tak zejména v nář. dolnobeč. čísť, hnísť, mísť, nýsť, vísť, pásť, přísť, týcť, sícť, vlícť, řícť, hrýzť vedle brať, cpať, žať, hřmět, chtěť, seť, biť, hniť, křtiť, žiť, šiť, čuť, duť, kuť, byť, kryť, myť, ryť, tyť atp., s odchylkami: jesť (jísti), dříť, mříť, vříť Btch. 444–447; podobně v nář. křižanovském (mor. horsk., podle rozpravy p. Fr. Autraty): dat, psat, lhat, zvat, hnat, stlat, brat, chtět, pit, myt atd. vedle nýst, pást atd., ale odchylkou také klact (kladu), kract.
Někdy je v témž nářečí kolísání; na př. síct, vlíct vedle pect, nest atd. chod. 36, síct vedle pect, tect a j. Kotsm. 7 (doudl.), a ovšem při slovesích -íti, -ěti nahoře vytčených: čnít i čnět, pnít i pnět, lpít i lpět, znít i znět, mít i mět, hřmít i hřmět atd. Us.
Kde je délka etymologická, tu většinou zůstává, na př. stát (-á- z -oja-), bát sa (též), lát (-á- z -aja-) BartD. 1, 9 (zlin.), přít (-í- z -ьja-) t. 7 (zlin.), smít sa (též) t. 25 (zlin.) atp. vedle lhat, dat, psat, pit, šit t. 9, báť se, stáť, táť, příť (přáti), smíť se Btch. 446 sl. (dol.-beč.) vedle brať, cpať, zvať, biť, křtit, žiť, kryť, myť atd. t. 444 sl.; ale někde krátí se analogií také tu: přit t. 2, 124 (zábř.), prjac t. 1, 42 (hroz.), smit se t. 2, 99 (vyšk.), smjac sa t. 1, 42 (hroz.) atd.
Doklady posledně uvedené přit, smit se, prjac, smjac sa atp. svědčí, že krácení nastalo teprve v době pozdější: byloť tu původně -ьja-; samohláska z toho vzniklá byla dlouhá ⁱá, přehlas. ie, zúž. -í, srov. I. str. 559; krátkost mohla tu nastati teprve podružně, je tedy až z doby pozdější. Totéž svědectví obsahuji také dial. doklady nyst, vizt, tyct Neor. 7 (han., bohusl.), nyst, vyzt, tyct BartD. 2, 100 (drah.), dřiť, mřiť t. 44 (přer.). sict, tyct, pyct, plict, vlict t. 200 (han., třeb.) atp.; tu je také hlásková změna kvalitativní (zúžení), která mohla vzniknouti jen za bývalé délky, a výklad tu možný jest jenom tento: původně bylo také v těchto nářečích nésti, vézti, téci, dřieti, mřieti atd., vše typu – --, pak nastalou délkou způsobené zúžení nýst(i), vízt(i), týc(i), dřít(i), mřít(i), a potom teprve zkrácení nyst, vizt, tyc(t), dřiť, mřiť atd.
Úhrnem nalézáme tedy, že infinitivy sem hledící v nářečích nynějších mají většinou typus -- ; nalézáme týž typus dosvědčen také v jazyku
![[74]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00076.jpg){kind=link}