Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<505152535455565758>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[54]číslo strany tisku1. -jachovê, 2 -jašeta, 3. -jašete, pl. 1. –jachomъ, 2. -jašete, 3. jachą. Srov. Wiedem. 124–126, Brugm. II. 863 a 910. V slabice -ja- proti pův. ē- jest j- hiátové; od něho změněno v -a, jinak bylo by tu vzniklo (o možném -j-êchь atd. viz v § násl. č. 4). Ve spřeženinách hotových j- často opět zaniká a je na př. stsl. dêla-achь, dêla-aše atd. proti stč. děla-jiech, děla-jieše atd. Tvary du. 2. -šeta a du. 3. i pl. 2. šete vyskytuji se v stsl. jenom v textech nejstarších, texty mladší mají za to -sta, -ste; v Zogr. a Cloz. jest jenom -šet-, v Cod. Mar. 25krát -šet- a jednou -st-, v Supr. 5krát -šet- a 36krát -st-, v Sav. jenom -st- atd., srov. Wiedem. 112, a z toho vysvítá, že -st- ovládlo teprve během času a patrně je přejato ze sigmatického aoristu. Srov. Wiedem. 113; jinak Brugm. II. 910. O stejných nebo střídných koncovkách jinde ve slovanštině v. § 27.

Když od impf. stsl. vedêachъ, umêachъ, pьjaaehь, prošaachъ, dêlaaċhъ atp. odepneme koncovku -achь, která, jak právě vyloženo, je z impf. jachь – pův. -ēsom, zbývá nám vedê-, umê-, pьja-, proša-, dêla- atd.; a v tomto zbytku je reflektován tvar jmenný, který byl v perifrasi, z níž imperfektum se vyvinulo. Jde o to, co tento tvar jmenný byl.

Koncovky ve vedê-, umê- atp. mohly vzniknouti z býv. ; k témuž ukazuje také stejnost tohoto tvaru s lat. ve vidē-bam, ferē-bam atp.; také lat. imperfektum vzniklo z býv. perifrase; v té bylo sloveso určité pův. fů-ām – eram, změněné v -bam, a byl tvar jmenný, jenž se reflektuje v tom, co po odpětí koncovky bam zbývá, tedy ve vidē-, ferē- atd., v. Brugm. II, 867 a 1272; vyvozujeme tedy slov. ve vedê-achъ atd. z býv. ; členové bývalé perifrase sráželi se záhy těsně k sobě, jmenný tvar nebýval tedy na konci slova, nýbrž u prostředku, a proto se měnil v a nikoli v -i.

Rovněž tak ukazují k pův. koncovky v pьja-, proša-, z býv. pьjē-, prosjē-; stran prosjē- atp. srov. lat. capiē-bam Brugm. II, 1272.

Koncovky pak v dêla- atp., shodné s lat. v plantā-bam atp., ukazují k pův. , Brugm. tamt.

Byl tedy v perifrastickém výraze, jejž pro slovanské imperfektum předpokládáme, tvar jmenný -ē, -ā, a ten vysvětluje se jako sing. instr. příslušného jména dějového (nomen actionis), kmene jednak -o, jednak -a srovn. Wiedem. 126, Brugm. II, 627 sl., 1267 a 1272.

Kmen pak imperfekta slovanského je spřeženina, jejíž člen první je tvar jmenný -ē, -a, a člen druhý pův. ēso-, ēse- stsl. jacho-, jaše-; a přípony osobní sg. 1. -m, 2. -s atd. jsou dílem reflektovány v koncovce, na př. 1. sg. -jachь z -ēso-m, dílem odsuty, na př. 2. sg. -jaše z -ēse-s atd., o čemž v. §§ 7 14.

Jinak vykládal slovanské imperfektum Jagić v Cod. Mar. 455 a 459 a v Arch. 6, 293 a 10, 175, totiž z optativu: tu bylo by z pův. -oi̯, k čemuž poukazuje impf. chorvatské pecih z pecêchъ (-ci-, -cê- z -koi̯-

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).