[60]číslo strany tisku7, 24, myegíeſſe t. 7, 25, proſíeſſe t. 7, 26, mlczijeſſe Štít. ř. 131ᵇ, prawijeſſe t. 14, ſ]yſſijeſta t. 76ᵇ, prawijeſta t. 72ᵃ, diwijeſta sě 76ᵇ, bíeſſta BiblB. Mark. 9, 4, mnijechom Štít. ř. 70ᵃ, ſedijechom t. 239ᵇ, zehraachu t. 114ᵇ, ohlaſſowáchu BiblB. Mark. 7, 36, myegíechu t. 7, 37, ſlyſſijecha Štít. ř. 76ᵃ, prawijechu t. 76ᵇ, sě nadiegijechu t. 121ᵃ atd.
V poſſpielewaſſee OtcA. 10ᵃ je psána dlouze také koncovka -še, nesprávně.
6. Z -iech, -ieše.. je dále jednak ztrátou jotace -éch, -éše atd., srov. I. str. 202 sl., na př. mozeſye t. j. možéše AlxV. 164, lezeſye t. 1177, gmyegeſye t. 355 a j.. (lotr) proſeſſe Hod. 49ᵃ, (Ježíš) ſe blyzeſſye EvTřeb. Luk. 19, 41, pověst po všem království byezzeſſie GestBř. 2ᵇ, wedeſſe Troj. 115ᵃ, proſechu. EvTřeb. Mat. 7, 32 atd., a podle I. str. 196 ovšem pravidelně -léch. -l atd., diábel bydleeſſe Pass. 457, ješto sě weſſeleechu Pror. 17ᵃ atd.; – jednak je zúžením -ích, -íše atd., srov. I. str. 190 sl., na př. král myſye ženu AlxV. 71, když budyſſye cum factus esset EvVíd. Luk. 2, 24, tluczyſſye t. 18, 13, leziſſe EvOl. 47ᵇ, ovčička kleknyſſe t. 58ᵇ, zbudyſſe ſie.. žádostí ſe pohnyſſe zplamenyſſe a zazziſſe t. 57ᵇ, Darius gezdijſſe Alxp. 54, tečiſſe t. 118, nemožyſſe t. 85, blaznijſſe Troj. 223ᵃ, neſyſſe t. 107ᵃ, ſecziſſe t. 122ᵇ, žena ſediſſe GestM. 63 (56), drak leziſſe t. 75 (57), nechtiſſe t. 150 (110), učinil biſſe t. 132 (95), obě (Eva a Maria) biſſta naze ode všeho hříchu t. 120 (83, v GestBř. byeſſta naze), větrové dmychu EvOl. 60ᵃ, tepijchu Alxp. 88, mniegijchu t. 95, (stráže) okolo města lezichu t. j. ležíchu GestM. 140 (106) atd.
7. V os. 2. 3. sg. místo -še bývá -šʼ, odsutím. Příkladů toho je známo jenom několik pro impf. biešʼ:bies tu také ober jeden AlxB. 4, 30 (verš 8 slab.), jěž (masti) bies připravila k tomu Hrad. 29ᵃ (též), jenž byeſſ kniežě z Kappadocie JiřBrn. 18 (též), kdy byes Ježúš v pátém létě DětJež. 6ᵃ (též) atd., a jeden pro impf. jmiešʼ: (Maria Magd.) již gmies bolesti přěmnoho Hrad. 30ᵃ (verš 8 slab.). Srov. I. str. 152 a dole impf. býti § 100.
8. Samohláska -o- v du. 1. vediechově, -chova a pl. 1. vediechome, -chomy atp. bývá druhdy vynechána, na př. my sě nądyechmy nos autem sperabamus EvVíd. Luk. 24, 21, miegychme Otc. 341ᵃ atp.; srov. totéž v aor. § 24 č. 6.
9. V textech staropísmých bývá nesnadno rozeznati impf. a aor. v těch tvarech, které jen kvantitou se liší, poněvadž tu kvantita nebývá znamenána; na př. psané: (oba synové) česky málo vmyeſta DalC. 70 může se bráti za impf. umiešta (v DalJ. je na témž místě z rkp. Z umějiešta), i za aor. uměsta, a rovněž tak může psané umyech, dyelach pl. 3. umyechu, dyelachu atp. býti impf. umiech, dělách, děláchu i aor. -ěch, -ach, -ěchu, -achu atd. V nesnázi takové nabýváme poučení někdy ze smyslu a souvislosti, v překladech (z lat.) pak z originálu.
10. Imperfektum časem zaniká, spolu s aoristem; o tom viz § 28.
![[60]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00062.jpg){kind=link}
