ko[286]číslo strany tiskumorník wzechtiel by hledati Rožmb. 28 atd , chtěl Us., chtěł BartD. 2, 53 (přer.), chťėľ t. 1, 26 (zlin.), chtił (z -íł a toto z -éł) fem. chtěła t. 1, 134 (sev. opav.), chťuł (z -ił) fem. chtěła t. 133 (laš.); chcel atd.: chcel slc., BartD. 2, 208 (třeb.), chcél, nechcél t. 177 (brn.), chćił (z -íl a toto z -él) a něchcuł fem. něchceła t. 1, 100 a 103 (laš.), scel t. 2, 250 (žďár.), scél t. 167 (brn.) atd., chtěl a chcel, scel Hoš č.-mor. I, 81, II, 100 – Part. chtěv. chtyewſſe j’ho sžéci ApŠ. 108 atd., chtěv pl. chtěvše Us. spis. – Part. chtěn a subst. verb. chtěnie, -í Us. stč. i nč.; s chc-: chcenie Hatt. slc. 145.
jěču, jéḉěti, stsl. jęčati gemere. Praes. jěču atd.: srdce gyeczy Modl. 57ᵃ ana (Maria) již negieczi velikú teskností Kruml. 307ᵃ. Part. jěčě atd.: jenž (potok se řekou) sě stieče . . velmi giechzie PilA., viec jeṡe *geczecz ML. 4ᵇ, (duchové) geczycze a huhlíce ROlB. 130ᵃ; ječal atd.: v takém náboženství srdce gyeczalo Pass. 415. Subst. verb. jěčěnie: gieczienye svátých gemitus ŽKap. 78, 11, ta žena poče geczenie z sebe vypuščovati Jeron. 99ᵇ. Nč. ječím, ječeti atd.
kleču, klečěti, stsl. klęċati, z klęk-. Part. klečal atd.: sv. František kleczal Štít. uč. 28ᵃ. Nč. klečím, klečeti atd. V nářečích vých. drží se v slabice kořenné nepřehlasované -a-: klačať atd. slc., klačac BartD. 1, 42 (hroz.), klačał t. 43 (též), klačím, klačíš t. 45 (břez.) atd.
křiču, křićěti. Praes. křiču atd.: krzyczyu LAl. h. – Aor. křičěch: takým bitím na ně krziċzechu bacchati sunt Ol. Súdc. 20, 25. Part. křičě atd.: ani té (pomoci) móž kto vyplakati dřéve nežli krzziczzie, vpiegie oplakowati bude svú biedu Kruml. 230ᵃ, vrábata krsichziecze vzdvihujiú sě LMar. 43, všady běžie ženy děti a krzyczyecze AlxV. 2062; křičal atd.: matka krzyczala Pass. 411. Nč. křičím, křičeti, křičel atd.
lecu 2. letíš, letěti, stsl. letêli volare. Part. letěl a leťal v. v § 131, e); letěv, leťav tamt. f); adj. letiúcí v § 35 č. 12.
ležu, ležiti, stsl. ležali iacere. Sup. ležat: jiti ležat Vel. Jg. – Part. ležě atd. leže, ležíc- Us.; adj. ležúcí v. v § 35 č. 12. – Part. ležal pl. ležěli: gdyž lesal ApD. a, jako by lezal Alb. 7ᵇ, ta svátá mučedlníky spolu v hrobě lezala Pass. 403, jichžto těla v zemi sú lezala t. 273, jakéž smy v jěskyni lezieli t. 370 atd., ležel, -a Us. Part. ležav pl. ležěvše: leziewſſe Pass. 480; lezawſſe t. 293; ležev Us. spis. – Part. ležán: buď ležáno leč neležáno VJp. 62; leženo Us. – Sem patří také náležěti, záležěti, příležěti, přináležěti: stč. praes. sg. 1. -ležu, 2 -ležíš atd., nikoli podle III. 1, na př. v té věci zalezy pokánie pravé Štít. uč. 121ᵃ, v tom zalezy nálepšie rada t. 152ᵃ, ustavenie té svatosti zalezy u přijímání t. 124ᵃ, v nichž (slovích) zalezzij plnost svrchovánie Štít. ř. 250ᵃ, duchu svátému przilezy milost Krist. 8ᵇ, bohu otci moc vláščie przilezy tamt.: pl. 3. -ležie zúž. -leží, na př. které pokuty konšelóm przilezije Pr. pr. 246, kteréžto (země) sěm przilezie Mand. 46ᵇ, dobrým odplaty náleží Hořek. 65ᵃ, ostatní (peníze) Janovi pržinalezj KolEE. 42ᵇ (1718); part. -leže, adj. -ležící, na př. země
![[286]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00288.jpg){kind=link}