Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<279280281282283284285286287>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[283]číslo strany tiskuhřbu, hřbieti, hřeb-, z *grьbêti. Praes. hřebʼu atd.: svátych těla tam hrziebie Otc. 298ᵃ, tu kdež hrziebie kosti sv. Alžběty t. 492ᵃ. – Impf. hřebiech: pohřebechu ji, kdežto starosty hrziebiechu in monumento patrum Otc. 77ᵃ – Part. hřběl: (tělo) v hrobě hrzbyelo Mast. 352. – Zaniklo.

chcu, chocu, chtieti, stsl. chotêti někdy chъtêti praes. choštą atd. V češtině jsou tvary s chot, choc- a tvary s cht-, chc-. Tvary s choc- mají v dokladech doleji uvedených slabiku kořennou v praes. sg 2. a 3. zdlouženu, chóc-; srov. s tím praes. sg. 1. mohu a 2. 3. móž. Tvarů chot-, choc- je však jenom několik, valnou většinou jsou tvary s cht- a chc- : chc- je po právu v praes. sing. 1. chcu atd., podle pravidla tohoto vzoru; dále tutéž v sing. 2. a 3., v du. a v plur. 1. a 2., podle výkladu zde doleji při praes. položeného. Všecky tvary ostatní mají zpravidla a v češtině spisovné dosud veskrze chť-, a taktéž skoro veskrze v nářečích západních; v nářečích východních vniká chc- také do tvarů, kterým náleží chť-, tu více tu méně, v nář. slc. je chc- v tvarech těchto ve všech. Krom toho dějí se ve skupinách chť- a chc- několikeré změny: za chť- bývá kť-, za chc- pak kc-, hc-, sc-, zc-, c- a také cht-. Tím a analogií nově a nově tvořící vznikají zde tvary velmi hojné a podobou i zněním velmi rozmanité. – Praes. sing. 1. chcu, -iu, -i. Na př. (já) chczu DalH. 30, Hrad. 117ᵃ, nechczu DalH. 39, DalHr. 3, chcziu ApD. b, chczy Růž. 5, nechczy Hrad. 102ᵃ atd.; chci Us., chcu Šemb. 32 (krk.), BartD. 1, 26 (zlin.) a j., chcó t. 2, 81 (olom.) a j.; kczy pověděti AlxV. 394; hczy EvVíd. Luk. 5, 21, czhy (sic) přijíti MastDrk. 150; (já) scu n. chcu Hoš. č.-mor. I, 80, zcu Šemb. 42 (mor. podhor.), scu BartD. 1, 30 (pomor.) a j., sco t. 2, 175 (brn.) a j., sci t. 281 (dač.); czy vem něčso řéci AlxV. 1063, chy ť pověděti t. j. ci ť Růž. 5; (já) nechti jeho bíti t. j. chti ze chci Kruml. 243ᵇ, Nechtit sě kochati v rozkošech t. 347ᵃ, znamenaj, chtit to pověděti t. 265ᵇ, já vinen nechti býti Perw. 13 (list. XVI stol.); – novotv. chcem podle chceš atd.: chcem BartD. 1, 43 (hroz.) a j. a slc.; – chocu atd.: ač wſchoczy jiesti esuriero ŽKap. 49, 112. – Další tvary měly by zde býti sg. 2. *chtíš 3. *chtí atd. až pl. 2. *chzíte, ale není jich. Místo indikativu sg. 2 3. kladl se optativ *chotjь, srov. § 18 č. 2; z toho bylo by č. choc, se samohláskou oslabenou *chec (s jerovým -e-) = *chъtjь; tvar ten není dochován, ale dochovány jsou novotvary z něho vzniklé: k *ch(e)c přivěšují se totiž koncovky abstrahované s jiných tvarů a jest sg. 2. chceš atd. Na př. chceſſ Kat. v. 472, wzechczeſſ t. v. 3199, chſczeſ-ly VstúpDrk. 47, kohož thes (sic) Kunh. 151ᵇ, kam cheſſ t. j. ceš Růž. 2, necheſſ-ly t., cheſſ-ly jej přěmoci Kremsm. 94ᵇ, chtes-li zóstati t. j. chťeš-li Baw. 273 atd., chceš Us., kceš Pastm. 146 (slc., místy), sceš BartD. 2. 187 (tišň.) a j., Pastm. 146 (slc., místy); v Růž. na str. 2. psáno, »chczſ-ly jeho (s) sebú pojieti« (verš 8slab.), buď omyl, anebo mechanicky utvořené chcš podle pl. 1. chcme 2. chcte atd.; tamtéž str. 4 jest také: »Chczely, králi, posla jmieti«, s opravou patrně nedostatečnou. –

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 12 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).