[289]číslo strany tiskunžu, 2. nzíš, nzieti tabescere. Impt. nziech: na tvé nepřátely nzijech tabescebam ŽWittb. 138, 21, dušě nzieſſe t. 106, 26. Inf. nzieti: nzieti sě kázala milost tvá ŽKap. 118, 139. Zaniklo.
plv́u, plvěti, z plьv-. Praes. plv́u atd.: vosk, jenž pllwy ſluit ŽKap. 57, 9, jako pllwy vuosk ſluit t. 67, 3. Impf. plviech: krev plwyeſſe po jeho lící AnsOp. 9. Part. plvě, nedoloženo; adj. plv́úcí v. § 35 č. 12. Part plvěl: pllwiel jim mannu pluit ŽKap. 77, 24, pllwiel na ně maso t. 77, 27. Zaniklo.
pňu, pnieti, z pьn-. Praes. pňu atd.: an na kříži pny Krist. 101ᵇ. Impf. pniech: (zloděj) na kříži pnyeſſe ML. 49ᵇ. Inf. pnieti: na kříži pnyeti Hrad. 59ᵃ. Part. pně: Ježíš na kříži pnye promluvi ML. 3ᵇ; pněl: bych na kříži pnyela Hrad. 59ᵃ. Zachováno jen v jazyku knižném.
poľu, poleti, stsl. polêti ardere; z pol-, stupňovaného z koř. pel-, odkudž i za-poleti sě v tř. III. 1., v. § 125 s. v. poleti. Praes. poľu atd.: ot horkosti vše poly AlxV. 2159, vše těženie ohňem poly t. 2298. Impt. pol: zapol ſye Sidon Pror. Jer. 23, 4. Part. pole: Joachym jide přič se zapole Levšt. 150ᵃ. – Některé tvary se mohou bráti sem i do tř. III. 1; zejména aor. polech, na př. kniežě ſye zapole DalC. 23, part. polel: na nich (v ohni mučených) rúcho neopolelo Kat. v. 2237. – Zaniklo.
přu, přieli, stsl. pьrêti contendere. Praes. přu atd.: já zaprzijm jeho ChelčP. 18ᵇ, zapřím ho i já Br. NZák. 26ᵇ nezapřím tebe t. 64ᵃ; co przis? Hrad. 84ᵇ, že mne třikrát zaprzis t. 79ᵃ, třikrát mě zaprzyſſ ML. 101ᵃ, Krist. 96ᵇ, zapříš Br. NZák. 64ᵃ, t. 155ᵇ; póvod jmá ukázati, oč sě przy Rožmb. 242, příde-li na súd a zaprzi úmysla ŠtítMus. 40ᵇ, ktož mě zaprzij ChelčP. 15ᵇ; przye i vždy sú přeli tvého jmene Kat. v. 1581, (lidé) skutky jeho (boha) přie Mat. Rozb. 743, (lidé) zaprzij ChelčP. 88ᵃ. Impt. při: zaprzy sám sebe BiblJ. Mat. 16, 24. Impf. přiech: (ty) przyeſſe svého mistra Vít. 39ᵃ. Inf. přieti: co mnich mluvieše, ciesař jě sě przyety DalC. 24. Part. přě, přiec-, zde nedoloženo; přěl: zaprſel Štít. ř.89ᵃ. Splynulo se přieti, pru, jak vyloženo v § 96.
rdieti sě, v. v § 125.
*sču, scáti, stsl. sьcati, praes. sьčą mingere. sč- mění se v šč-, šť-, a sc- někdy v chc-; vlivem tohoto bývá někdy chč- místo šč-, a šč-, šť-, chč- bývá pak nejen v praes. sing. 1., nýbrž v celém praes., impt. a part. praes. – Praes. sg. 1. sſtjm Rosa 189; 3. (pes) ſſti Comest. 137ᵇ, ktož sſty se krví Chir. 235ᵇ, ktož ſie ſty na lożi t. 234ᵃ; pl. 3. ktož nemohú moče držeti tak že ſtie ve spaní Chir. 235ᵃ; štím, štíš atd. Us.; odchyl. štiji Jg.; ob. chčiju, chčiješ (místy, Kott). – Impt. ten (zákolník) przeſſty Chir. 249ᵇ; šti, štěte Us., šči Lor. h.-ostr. 61. – Tvary sca- jsou podle vz. V. 1ᵇ, v. § 156.
sezu, 2. sedíš, seděti , stsl. sêdêti sedere; strany sed- proti stsl. sêd v. I. str. 201. – Praes. sezu atd.: k nimž (městům) przyſezu Rožmb. 19,
![[289]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00291.jpg){kind=link}