sně ze *sъn-ê; du. 3. jěsta: když tu gieſta i piſſta Troj. (rkp. knih. Strah. kn. 7); pl. 3. jěchu, analogií s -ch- místo -s-: když pogiechu cum comedissęnt Ol. 1. Reg. 28, 25, ani pichu ani gechu Trist. 94, kobylky ſiechu vešcek plod ŽKlem. 104, 35, poslal na ně mšicě i ſniechu jě t. 77, 45 atd. srov. § 56, b;
ve vz. 4. z kmene rek- ; or. 1. sg. řěch, řech (s jotací skleslou): rzech Zlomk. Táb. I. 20.; du. 3. Řěsta, řesta: ona (dva synové Soběslavovi) rzeſta DalC. 70; pl. 3. řěchu, řechu: páni rziechu DalH. 8, rziechu židové EvZimn. 35 a j., rzechu ŽKlem. 77, 19, DalC. 1 a j., Hrad. 27ᵇ a j., Pass. 139 atd.; srov. § 77, b;
ve vz. 5. sg. 2. na př. pě psl. pę m. *pęs-s, 3. pě psl. pę m. pęs-t, du. 2. a 3. pěsta z pęsta, pl. 2. pěste z pęs-te, zpravidla tak; k tomu analogií s -ch m. -s: sg. 1. pěch, du. 1. pěchova, pl. 1. pěchom, 3. pěchu, psl. pęch- z *pen-s-, rovněž tak zpravidla; srov. opět § 86;
ve vz. 6. sg. 1. na př. mřěch, du. 1. mřěchova, pl. 1. mřěchom, pl. 3. mřěchu, z *mers-o-; a sg. 2. mřě z *mers-s, 3 mřě z *mers-t, du. 2. 3. mřěsta z *mers-ta, pl. 2. mřěste z *mers-te, vše pravidelně, srov. § 94.
Kmeny aoristu tohoto jsou tedy dílem -s: v 2. a 3. sg. stsl. pę a m(ь)rê atp., stč. pě a mřě atd., z *pens-s, *mers-s a *pens-t, *mers-t, v 2. a 3. du. a 2. pl. stsl. pęsta a pęste. m(ь)rêsta a m(ь)rêste, rêsta a rêste stč. pěsta a pěste, mřěsta a mřěste, řěsta a řěste atd., z *pens-ta a *pens-te, *mers-ta a mers-te, rēks-ta a rēks-te; v 3. pl. stsl. pęsę z *pens-ьnt (pův. -n̥t); – dílem -so, t. j. kmen utvořený z kmene -s kmenotvornou příponou další -o: v stsl. sg. 1. pęsъ z *penso-m, du. 1. pęso-vê a pl. 1. pęso-mь; – dílem -ch, v pl. 3. stsl. pęšę m(ь)rêšę, rêšę z *-ch-ьnt, a -cho: v sg. 1. stsl. pęchъ, m(ь)rêchъ, rěchъ stč. pěch, mřěch, i řěch z *-cho-m, du. 1. stsl. cho-vê (-va) stč. -cho-vě (-va), pl. 1. stsl. -cho-mъ stč. -cho-m a pl. 3. stč. -chu z * -cho-nt; v tvarech stsl. pęch- stč. pěch- atp. jest -ch- místo staršího -s- a vzniklo analogií podle pich-, v tvarech stsl. m(ь)rêch- stč. mřěch- atp. vzniklo pravidelnou v slovanštině změnou z -s-, a v tvarech stsl. rêch- stč. řěch- atp. je z bývalého -ks-.
2. Všeobecně pak mají slovesa sem patřící, t. j. slovesa kmene souhláskového, příponu připiatu ke kmenu rozšířenému příponou další jednak -o, jednak -e, na př. ved- ducere aor. stsl.1. sg. ved-o-ch-ъ 2. pl. ved-o-s-te atd., stč. 1. sg. ved-e-ch 2. pl. ved-e-s-te atd.
Původ aoristového tvaru tohoto vykládán rozdílně. Výklad velmi rozšířený jest, že tvar ved-o-chь atp. je střídný se skr. abōdh-i-šam atp. a že tu jsou t. zv. spony, skr. -i- a stsl. -o-, obé za původní -ɘ-; srov. I. str. 23; Brugm. I, 105, Jagić v Arch. 10, 175, Fortunatov tamt. 11, 569, Uhlenbeck tamt. 17, 629. Podle výkladu toho byl by aor. vedochъ atp. z doby prajazykové. Ale naproti tomu je na pováženou, co ukazuje Wiedem. 109 a 110,
