Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<444546474849505152>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

1. U několika sloves připojuje se přípona -s přímo ke kmenu. Kmen bývá zpravidla zdloužen anebo stupně vyššího, a souhláska kmenová namnoze zaniká. Na př. ved- ducere, zdlouž. vēd-, aor. stsl. vêsъ duxi z *vēd-s-om. Zdloužení není tu náhradou za vysutou souhlásku, nýbrž od původu, jak svědčí stupně vyšší ve stejných tvarech skr. a-tāut-s-am z koř. tud-, ř. ἒδειξα (z býv. ἒδηιξα), z koř. dik-, lat. rēxi z koř. reg- atp., srov. Jag. Mar. 452 a Wiedem. 104. Aoristové -s- mění se tu někdy v ch analogií podle bi-ch-ъ atd., a jest na př. stsl. 1. sg. jachъ místo žádaného jasъ, 1. pl,jachomъ vedle jasomь, 3. pl. jašę (-š- z -ch-) vedle jasę ; v du. 2. 3. a 2. plur. jest ovšem vždycky -s-, poněvadž také aor. bichь má tu vždycky koncovky -sta, -ste.

Aorist tento mají jenom kmeny souhláskové třídy I. vzoru 1. až 6., a to nikoli všecky. Příklady jeho vyskytují se nejhojněji v stsl., ale již tu jsou to namnoze vzácné archaismy vedle obyčejnějších tvarů jiných. V následujícím přehledě ukazujeme, jak se tento aorist tvoří ve kterém vzoru t. j. při kterém druhu kmenů souhláskových, a které jeho tvary jsou tu v nejstarších textech stsl. doloženy (podle Wiedem. 88–102).

Ve vzoru 1., při kmenech se souhláskou -d, -t: souhlásky kmenová se odsouvá a jest na př. aor. vês- z *vēd-s-. – Tvary zde doložené jsou z kmene ved- ducere sg. 1. vêsъ, privêsъ Zogr. (k jednotlivým tvarům uváděn tu doklad jen některý); sg. 3. vê, otьvê Ass.; du. 3. vêste, přivêste Mar.; plur. 1. vêsomь, vъvêsomъ Zogr.; pl. 2. vêste, vъvêste Zogr.; pl. 3. vêsę, privêsę Zogr.; – z kmene bljud- observare sg. 1. bljusь, sъbljusъ Mar.; pl. 3. bljusę, sъbljusę t.; – z kmene bod- pungere pl. 3. basę, probasę Zogr.; – z kmene cvьt- pův. kṷei̯t- florere pl. 3. cvisę, procvisę Cloz.:

– z kmene čьt- pův. kei̯t- legere pl. 3. čisę Zogr.; – z kmene êd-, jad-edere sg. 3. ê, izê Supr., a êstь, jastъ (s koncovkou -stь přijatou podle praes.), êstъ Zogr., sъnêtь t., jastъ Supr.; pl. 1. êsomъ

Mar.; pl. 3. êsę t.; a vedle toho analogií tvary s -ch-: sg. 1. jachь Supr., pl. 1. jacliomь Zogr., êšę t.; – z kmene męt- turbare sg. 1. męsъ, sъmjęsъ sję Psalt.; pl. 1.męsomь, sъmjęsomъ t.; pl. 3. męsę, sъmjęsję sję t.; a vedle toho analogií tvary s -ch-: pl. 3. męšę, sъmęšę sę Mar., sъmjęšję sję Psalt.

Ve vz. 2., při kmenech se souhláskou -s, -z: sykavka kmenová je z bývalé hrdelnice palatalní, na př. nes- z pův. nek- srov. I. str. 305, a ta s aoristovou příponou -s dává -s, tedy aor. nês- z *nēḱ-s- atd., srov. Schmidt v KZ XXV, 120 sl. – Tvary zde doložené jsou z kmene nes- ferre sg. 1. nêsъ, vъznêsъ Psalt.; du. 3. nêste, vъznêste Ass.; pl. 3. nêsę, prinêsę Zogr.;-

– z kmene verz- ligare sg. 1. vrêsъ, otъvrêsъ Psalt.; du. 3. vrêste, otvrêste sę Zogr.; pl. 3. vrêsę otvrêsę sę Mar.; – z kmene tręs- movere pl. 3. tręsę, sъtręsę sę Mar.

Ve vz. 3., při kmenech se souhláskou retnou: souhláska kmenová se odsouvá a jest aor. grês- z *grēb-s-. – Tvar zde doložený jest jen z kmene greb- sepelire pl. 3. grêsę, pogrêsę Mar.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).