že totiž aorist tento v některých z nejstarších textů stsl. nemá dokladů nijakých, zejména v Cloz., Cod.Mar. a Psalt. sin., v jiných pak jen poměrné málo, zejména v Euchol. sin. 5, v Ass. 26 atd. Wiedemann soudí z toho, že aorist tento vznikl teprve po rozštěpení jazyků slovanských, »im Sonderleben der einzelnen slavischen Sprachen«, a zakládá na tom svůj výklad další; podle toho vzniklo jihoslovanské a ruské vedochъ z *vedъ-chъ (srov. priobrêtъchъ Zogr. Mat. 25, 20) a toto z aor. silného vedъ připojením -chъ podle dachъ atp., západoslovanské pak vedech vzniklo tím, že k 2. 3 sg. aor. silného vede připojeno stejnou analogií -ch. Brandt v Russk. filolog. vêstn. 11, 166 vykládá vedo- ve vedochь atd. kratčeji podle 1. os. du. vedo-vê a pl. vedo-mъ. A podobný jest výklad u Brugm. II, 1190: k sg. 2. 3. dêla byly tvary sg. 1. dêlachъ, pl. 1. dêlachomъ, 2. dêlaste atd., utvořeny tedy k sg. 2. 3. vede (aoristu silného) také tvary sg. 1. vedech pl. 1. vedechom, 2. vedeste atd. (v slovanštině západní); jinde (v slovanštině jižní a východní) pronikl vliv aoristu silného du 1. vedovê pl. 1. vedomъ, a bylo du. 1. vedochově, pl. 1. vedochomъ, a podle toho pak i sg. 1. vedochъ, pl. 2. vedoste atd. Jinak Vondrák Altkslav. 206.
Kmen, který se v tvarech tímto způsobem vzniklých na pohled jeví, jest dílem vedos-, vedes-, na př. v 2. pl. v stsl. vedoste stč. vedeste; dílem vedoch-, v 3. pl. stsl. vedošę; a dílem vedocho-, vedecho-, na př. v 1. pl. stsl. vedochomъ stč. vedechom. Kmeny jsou vůbec grammatické abstrakce; při těchto vidí se to tím více, poněvadž vylíčený vznik tvarů zřetelně ukazuje, že na př. tvar 1. os. sg. vedochъ, vedech nevznikl z kmene abstrakcí podávaného *vedocho-, *vedecho-, nýbrž způsobem jiným, nahoře naznačeným.
V češtině bývá kořenná slabika tohoto aoristu zdloužena, na př. jíti aor. 3. pl. jídechu, jěti aor. 3. pl. jiedechu, jédechu atp., doklady viz doleji na svých místech. O stejném dloužení v aor. silném v § 21.
24. Přehled aoristův a poznámky k nim.
1. Byl tedy aorist původně dvojí: slabý, s kmenotvornou příponou aoristovou -s, a silný, bez přípony takové.
Silný byl ze základního kmene samohláskového, na př. skr. a-dā-m, ř. ἒ-δω-υ, nebo z kmene souhláskového, na př. skr. a-budh-am, ř. ἒ-φυγ-ου. V slovanštině mohly by býti a snad jsou aoristy silné kmene samohláskového a tedy reflexy z doby prajazykové 2. 3. sg. da, sta, bê, ale jisto to není. Aoristů silných kmene souhláskového a shodných se skr. a-budh-am (proti praes. bōdh- z bheṷdh-), a-lip-am (proti praes. limp-), ř. ἒ-φυγ-ου (proti praes. φευγ-), ἒ-λαβ-ου (proti praes. λαμβ-) v slovanštině není; byly v době prajazykové, ale do slovanštiny se nedochovaly. Slovanský t. zv. aorist silný shoduje se co do tvaru (mimo augment) se skr. a řeck. imperfektem, srov. vedъ (-ъ z *-om) duxi a skr. a-bōdh-am, ř. ἒ-φευγ-ου, 3. sg.
