a bê z pův. bhṷ-ē-s, bhṷ-ē-t, Brugm. II. 1189, k čemuž by se ještě sta = skr. a-sthā-s, a-sthā-t, ř. ἒ-στη-ϛ, ἒ-στη připojiti mohlo; tvary ostatní, sg. 1. -chъ atd., jsou ovšem z aor. slabého a mohly k vytčeným tvarům silným býti časem přidělány. Ale je tu možný také výklad, že i 2. 3. sg. da atd. jsou tvary aoristu slabého, jehož žádané koncovky 2. sg. -s-s a 3. -s-t podle pravidla slovanského se odsuly. sr. Brugm. II. str. 1188 a 1345.
Také aor. slov. sg. 1. sêd-ъ 2. 3. sêd-e atd. proti praes. sed- není druhu zcela stejného se skr. lip- a limp-, ř. λαß- a λαμβ- atd.; sêd- jest ovšem bez souhlásky nosové, ale zdlouženo, pův. sēd-, kdežto v skr. lip-, ř. λαβ atd. zdloužení není.
Tvarů stejných s tvary kmenostupnými skr. aor. budh- proti praes. bōdh-, řeck. φυγ-, λιπ- proti φευγ-, λειπ- atp. v slovanštině není. Na pohled hlásí se sem tvary jako stsl. aor. 3. sg. vъz-bъd-e (inf. vъzbъnąti expergefieri) z pův. budh-e-t koř. bheṷdh-, u-sъp-e (inf. usъnąti obdormiscere) z pův. sup-e-t koř. sṷep-, stč. aor. 3. sg. hbe = gъb-e atp.; ale tu proti aoristu stupně oslabeného není praesens stupně vyššího, jako v skr. aor. budh- praes. bōdh- (z bheṷdh-) atd., nýbrž stupeň oslabený je tu ve všech příslušných tvarech slovesných: praes. -bъ[d]-ną, -sъ[p]-ną, gt[b]-ną, inf. -ną-ti atd.
Tvar, který v mluvnici slovanské za aorist silný se béře, bvl původně t. zv. injunktiv, t. j. tvar stejný s imperfektem bez augmentu, braný ve významu rozmanitém, a v slovanštině zejména vzatý za aorist, srov. Brugm. II, 1276 sl.; slovanský aor. sg. 1. pekъ 2. peče 3. peče atd. shoduje se co do tvaru a mimo augment úplně se skr. impf. sg. 1. a-pač-a-m, 2. -a-s, 3. -a-t atd., ř. 1. ἒ-πεσσ-ο-υ, 2. -ε-ϛ, 3. -ε-(τ) atd., = pův. 1. -pek-o-m, 2. -e-s, 3. -e-t atd.
Tento pak slovanský t. zv. silný aorist tvoří se jen ze základních kmenů souhláskových (souhláskou zakončených) třídy I. vz. 1. ved-aor. stsl. 1. sg. vedъ, 2. a 3. vede atd., stč. ved, vede atd., vz. 2. nes- aor. stsl. nesь, nese stč. nes, nese atd., vz. 3. stsl. grebъ, grebe, stč. hřeb, hřebe atd., vz. 4. stsl. pekъ, peče, stč. pek, peče atd., a tř. II. vz. 2. dvig-, tisk- aor. stsl. dvigъ, dviže, stč.vzdvih, vzdviže, tisk, tišče atd. Ze sloves jiných hlásí se sem na pohled jen aor. 3. sg. -tьre : otьre Zogr., Mar., Supr., Sav., sъtьre Supr. Wiedem. 87, Lesk. Handb. ⁴ 134, Mikl. Gramm. III² 106; v češtině dokladu tomu podobného není, a v stsl. je to beze vší pochyby novotvar jako 3. pl. -pьrošę, opьrošę Ostr. Mikl. III² 106.
Kmen tohoto aoristu tvoří se příponou -o, -e, a jest tedy ved-o-, ved-e-. Kmen -o je v 1. os. sing., stsl. vedъ stč. ved duxi z *-o-m; v 1. os. du., stsl. ved-o-vê (v stč. není dokladu); v 1. os. plur., stsl. ved-o-mъ, stč. ved-o-m, jid-o-m; a v 3. os. plur., stsl. vedą z -o-nt, stč. vedú ; kmen pak -e je v osobách ostatních: 2. sg. stsl. i stč. ved-e z *ved-e-s, 3. ved-e z *ved-e-t, 2. du. stsl. i stč. ved-e-ta, 3. stsl. ved-e-te stč. ved-e-ta, 2. pl. stsl. i stč. ved-e-te.
