12. První osoba množná.
Koncovky tvarů hlavních i vedlejších jsou tu v slovanštině opět stejné a objevují se v nich přípony -me, -mo, -mъ, -my. – Přípona -me. č. nese-me atp., souhlasí s lit. -me, suka-me atp., i se ř. (dor.) μεϱ, φέϱο-μες atp., a je z pův. -mes nebo -me Brugm. II, 1356. – Přípona -mo, slc. bude-mo, vidí-mo atp. Pastrn. 14 sl., srbch. a sln. praes. plete-mo, impt. pleti-mo atp., souhlasí se skr. -mas tvarů hlavních, praes. bōdhā-mas, lat. -mus, lauda-mus, a také se skr. -ma tvarů vedlejších, impf. abōdhā-ma atp.; možná tedy, že je tu -mo původem rozdílné i ve slovanštině, totiž v tvarech hlavních z pův. -mos a ve vedlejších z pův. -mo, ale možná také, že je v tvarech obojích původu jednostejného, buď z -mos anebo z -mo. – Přípona -mъ česk. –m, stsl. nese-mъ č. nese-m atd., vyvozuje se z pův. -mom n. -mon. – Přípona -my, stsl. nese-my česk. nese-my atd., vznikla z některé přípony předcházející připodobením k zájmenu 1. os. plur. my, srov. J. Schmidt v KZ. 36, 412.
Doklady pro -me: praes. budeme ŽKlem. 79, 4, weideme t. 131, 7 a j., promyenyme DalC. 72, co dyeme Koř. Řím. 4, 1, nepuſtime Otc. 14ᵃ, co chczme KabK. 25ᵃ atd., nč. neseme, umíme, děláme atd.; – impt. odwrzme ŽKlem. 2, 3, wladnieme t. 82, 13, modlme sě ŽWittb. 94ᵇ, 6, pochwalyme hospodina a jemu buď dieka Hod. 25ᵃ, řkúce alleluja chwalyme boha t. 26ᵃ, wymyſlme nějakau chytrost Br. Jer. 18, 18 atd., nč. nesme, umějme, dělejme, prosme atd.; – aor. abichme ŽKlem. 105, 47, bychome byli Krist. 83ᵇ, poczechme Otc. 308ᵇ atd.. – impf. migychme Otc. 341ᵃ; – v EvZimn. je poydemee 48, a u Beck. bývá psáno -mé: čtemé 1, 15, nediwmé ſe t. 1, 194, wyřkněmé t. 1, 59, ſpolehámé 1, 585, přiſtupmé 2, 128 a j.; odchylka stejná je v 2. os. množ. -té m. –te, v. § 13, a vyvinula se trvám nemístným zvykem některých řečníků, dloužiti poslední slabiku a zejména koncovou samohlásku, srov. I. str. 606; – dial. -mě: vėdėmė BartD. 2, 80 (olom.) atd.;
-mo: jen místy v nář. slc., na př. budemo, dobehnemo, mámo, vidímo, musímo, idemo, nepoznámo atd. Pastrn. 14 sl., urobimo, my smo Šemb. 76 (slc. novohrad.), idzemo, vedzemo t. 77, umrjamo t. 162 (gemer.);
-m z -mъ: praes. což widim, že (měsiec) nám nepřěje světla AlxH. 10, 35, to jež widim znamenie t. 10, 26, tobě věrni býti muzzim hi s tobú všeho pokuſſim AlxBM. 6, 21 sl., proto proſim tebe, aby nám dal dary z sebe Kunh. 119ᵇ, ciesařstvím wladnem iny LAl. a, budem DalC. 10, chczem t. 49, (my) bohu jě poruczyem t. 98, budem ŽKlem. 74, 2, ſkazugem t. Ambr. 1, doſtupym všie škody, neprzymem-ly své hospody AlxV. 429, co dyem quid dicemus Koř. Řím. 3, 5, chczem Otc. 14ᵃ budem t. 15ᵃ, teſſem Háj. 11ᵇ, powolugem t. 318ᵃ atd., nč. nesem, minem, tešem, béřem, lajem, kupujem atp.; – impt. modlem sě a padnyem ŽKlem. 94, 6, (Vršovici pravili vespolek:) dohubym kniežěcí plod DalC. 34, poydyem Ol. Deut.
