wizi Jan. 4, 19), ostatně vždy –m;– v LékB. (1440) jest vkraczi 30ᵃ, proſſi 147ᵃ vedle opuſtim 17ᵇ, prawim 208ᵃ; – v Trist. (v opise z r. 1449) jsou pravidlem tvary -m: musím 5, naplním 6, prosím 8, mútím 12, hněvám t., nadělám t., nenechám 16, konám 24 atd., ale ve skup. a) je ještě drahně archaismů –i, většinou v rýmu, mnohdy i mimo rým, na př. (já) se vráci (rým: ukráti) 36, (já) veli (: posteli) 328, já proši a veli (: přieteli) 374, zrazi (: stráži) 182, (já) túži (: muži) 263, 303, 335, muši (: duši) 311, já vizi (: cizí) 317, já vizi (: blíží) 132, 312, 314, 318, (já) tě ukroti (: soti aor.) 342, já se boji (: stojí) 85, neproši (: panoší) 236, pravi (: králi) 254, pravi (: zdravý) 271, já vieři (: rytieři) 284; mimo rým: (já) pravi 12, 15, 182, 298, 300 a j., ukráci 15, já svého života pováži 58; – příklady pak téhož archaismu z textů ještě pozdějších, vesměs ve skupení a) jsou: (já) prawi tobě Kladr. Přísl. 6, 3, (já) neſcedi života svého Baw. 69 (z r. 1472. ščěděti parcere), (já) razyt Ben. (1506) Súdc. 18, 26, (já) nezvráti m. nezvráci RZvířMel. (rým: státi, pes); – a dosud se zachovalo sem patřící chci dial. chcu, zachráněné tím, že je 2. os. chceš a ne chtíš atd., a dial. vizu (mor.), mušu. nemušu Suš. 497. Naproti tomu nikoli staré, nýbrž novotvaré jest -u v dial.: (já) horu BartD. 1, 107, ja chodzu za ňu Koll. Zpěv. 1, 103, keď popatru na ňu t. (Věstník Kr. Č. Spol. nauk 1890, 24) atp. Podle toho všeho tedy novotvary -m začínají se asi v 2. čtvrti stol. XIV; okolo r. 1400 jsou již u valné většině a skoro dosahují míry novočeské, ale vedle toho drží a vracejí se tvary staré v některých textech do pol. stol. XV., zejména v opisích, a jsou to archaismy skoro vesměs ze skupení a); některý sem patřící archaismus vyskýtá se ještě v textech XVI stol., a v nč. chci a dial. vizu, mušu atp. jsou příklady takové zachovány dosud. – Srov. o té věci můj článek v Listech filol. 1874, 259 sl. a V. Vondrákův tamt. 1886,47 sl. –
Novotvar -m povstával brzo po početí přehlásky u-i, proto bývají tvary -u, -i, -m: dělaju-dělaji-dělám, prošu-proši-prosím atd. v některých textech pospolu. Na př. wzpiewayu psallam ŽWittb. 9, 3, ſchowagi t. 17, 24, wolam t. 85, 3; (já) razu Hrad. 130ᵇ, toť já razy t. 105ᵃ, radym t. 107ᵇ; velmi sě boyu Pass. 359, dokud (já) neuſlyſſy t. 324, zda syna svého vzrzym t.; jáz potupyu ŽWittb. 117, 7, poſtawy aedificabo t. 88, 5, newzbogym ſye t. 3, 7 atd.
V nářečích slovenských novotvar -m neobmezil se jako v češtině ostatní, nýbrž pronikl i tam, kde nč. iná -u, -i. V slc. spisovné je -m skoro veskrze, tedy: nesiem, pečiem, pnem, trem, bijem, miniem, tešem, berem, hrejem, kupujem atp. za č. nesu, peku atd., jenom v reku udržela se koncovka stará Hatt. slc. 109 sl., Šemb. 63. V nářečích slc. na Moravě bývá -u i -m: nesu, idu, piju BartD. 35 (alenk.), t. 36 (blatn., bystř.) a j., a nesem, vedem, idem, možem, pijem t. 36 (borš.), t. 37 (stráň.), něsem, vedzěm, sadněm, prajem (přeji) atp. BartD. 42–43 (hroz.), vedle reku = já-řku t. 43 atd.
