a přim’: příml, přímla, pŕímlo Keb. domažl. 12, vod něho sem to přím chodHan. 104, habych to přím t. 266.
klnu, kléti, psl. klьną, klęti, z koř. klen-. V stč. kln- jest l souhláska, tedy praes. kinu, impt. klni atp. jednoslabičné; odtud dial. knul atp. BartD. 1, 111 (laš.). Místo žádaného kla- za klę bývá kle-, srov. I. str. 95. – Praes. klnu atd.; ty klneš Tkadl. 5ᵇ, člověk wzeklne ŠtítOp. 19, i wzeklnu lidé Štít. uč. 86ᵇ atd., klnu atd. Us. spis. – Impt. klni, klň atd.: poď a poklny Ol. Num. 22, 6, volaj, klni jakž chceš Tkadl. 75, poklnyete maledicite Ol. Súdc. 5, 23, klniete Comest. 119ᵇ; poklň lid tento Br. Num. 22, 17; klň, klňte Us. spis. – Impf. klniech atd.: klnyechu maledicebant ŽWittb. 61, 5, když jeho klnyechu Hod. 31ᵃ. – Aor. klech: Ezdráš pokle kniežata Ol. 1. Esdr. 10, 5, t. 3. Esdr. 8, 97, Job pokle svój den t. Job. 3, 1. – Inf. kléti zúž. klíti: Petr sě počě kleti Hrad. 84ᵇ, budu vy klety ML. 17ᵇ, sv. Vojtěch musi zemi zaklety DalC. 32 atd., nč. klíti Us. spis. – Part. klna: klnucze jeho ŽPod. 36, 22, kina, klnouc- Us. spis. – Part. klal není; za to klel, klél: jenž své srdce zaklel Alb. 101ᵃ, ti zakleli je Krist. 106ᵃ, hospodin poklel maledixit Pror. Jer. Lament. 2, 7 atd. (často), klel atd. Us. – Part. klen nedoloženo; novotvar klav není, poněvadž také není part. klal; za to klev podle klel: sv. Prokop zaklew ducha vyhna jej Hrad. 11ᵇ, biskup zaklew zemi DalC. 75, otklew t. 32, poklewſſe jeho židé řekli Krist. 70ᵇ, klev Us. spis. – Part. klet pl. kleti, zřídka klat-: ktož by byl nevinně klet Štít. uč. 18ᵃ, klet býti musil DalJ. 43 z L, Ff, P, prokleto DalC. 94, prokleti, jižto ŽKlem. 118, 21, kleti budú oni t. 108, 28, (ti) klety běchu DalC. 43; tvé božstvie jest zaklato KatBrn. 385, jenž jsú klatý pravú klatbú Alb. 90ᵇ; – pravidelné klat-, klet- jeví se jistou měrou v adjekt. klatý plur. kletí: to klaté dietě PilD., siemě proklaté Hrad. 12ᵃ, sbožíce klate t. 128ᵇ, již sě bránie mrzkosti klatey t. 73ᵇ, město proklaté AlxV. 317, Apollon proclaty JiřBrn. 116, ty jsi zaklaty KatBrn. 342, s proklatim budeš proklatí NRada 1849, zaklate věci Ol. Jos. 7, 11, (město) proklaté Ben. Súdc. 1, 17, proklatého nepřítele Koc. 287, proklatý Br. Deut. 7, 26 atd.; svoji kletye rucě Vít. 24ᵃ, jděte proklety u věčný oheň Alb. 41ᵇ, vy klety lidé Modl. 170ᵃ diábli proklety JiřBrn. 118; panošě klete Kat. v. 2333 jest odchylka pisecká m. klaté, jak svědčí rým (:svaté), a rovněž tak v NRadě svině prokleta 1133 m. proklatá (:nestydatá); odchylky skutečné jsou kletu vodu ML. 45ᵃ, (město) prokleté Ben. Jos. 6, 17, prokletú přísahu Háj. 71ᵃ, prokletým jazykem tamt. a j., srov. III. 1. str. 555; nč. proklatý plur. proklatí. – Subst. verb. kletie Comest. 89ᵃ, w prokletj Br. Num. 5, 21, prokletí Us. spis. – K tvarům praesentním kln- přidělány též takové infinitivní, a k infinitivním kle- dial. kla- též takové praesentní. Sloveso se tím zdvojnásobilo a jsou vedle tvarů náležitých novotvary: praes. kleju Us. ob., BartD. 1, 135 (laš.), klaju t. 78 (rožn.); impt. klej Us. ob.; part. kleje též; inf. klnúti: bych ť uměl tě klnuti Tkadl. 8ᵃ, klnouti Us.
