pjac, začac, ucjac, vzjac t. 1, 42 (hroz.), zaṕáť, začáť, zajáť, žáť, uťáť, jáť t. 85 a 90 (stjick.), ṕáť, ťáť, začáť, vzáť t. 97 (u Příbora), začoć, zajoć, vzoć, ćoć t. 101 (laš., -oć z -áť), joć i jmuć, začoć i začnuć Lor. h.-ostrav. 56. – Na pohled zdá se, jako by v tvarech těchto dochováno bylo starožitné, nepřehlasované -a-, jež bylo kdysi v stč. ṕáti z psl. pęti. To však mohlo by býti jenom v slc. V nář. mor. byla tu přehláska jako v češtině západní, srov. I. str. 118 sl.; potvrzují toho i zřetelné doklady staromoravské: wpyecz w puto compedire t. j. vpiec (stč. v-pieti) Boh. 25ᵃ, wypieczi expedire (stč. vypieti), roli přijeti List. z r. 1458 (laš., v Česk. Mus. filol. 1897, 202, stč. přijieti), pustinu přijeti t. (též); moravské infinitivy ṕáti atd. jsou zajisté novotvary.
Infinitivy tohoto vzoru stč. čieti (praes. čnu), jieti (jmu), mieti (mnu), pieti (pnu), žieti (žmu a žnu) změnily se zúžením, hlavně v XV stol., v číti, jíti, míti, píti, žíti. Ale rovněž tak zněly a zní infinitivy sloves čiji (číti), jdu (jíti), mám (míti, stč. jmám, jmieti), piji (píti) a žiji stč. živu (žíti). Z toho byla mnohdy nezřetelnost. Pro uvarování její dávala se přednost novotvarům -úti nahoře vyloženým a říkalo se na př. pnúti m. píti (pnu), přijmútí m. přijíti (-jmu) atd. Ten způsob zachoval se dosud, ustálil se také v jazyku spisovném jako pravidlo a říká i píše se pnouti, jmouti atp. Ale ovšem jen potud, pokud je třeba vyhýbati se nezřetelnosti, jako v příkladech právě uvedených; kde nezřetelnosti není, zůstává tvar náležitý -íti, na př. vzíti, práci počíti, žito žíti atp. Spisovný tento usus jest ustálen. V nedávných letech stal se násilný pokus, vytisknouti odtud tvary vytčené a uvésti na jejich místo novotvary z nářečí východních: přijati místo pŕi-jmouti atp.; pokus neoprávněný.
2. S kořenným -ą-: psl. dąti, z toho č. dúti, na př. v uši duty Pulk. 62ᵇ, nč. douti Us. – Novotvar dmúti atd.: nadmauti Har. 1, 259, dmauti Rosa 190 a 195, Dolež. 113, Tomsa 314, nadmauti Chládek 121, dmouti Jg. a Us. –
Ve všelikých těchto tvarech bývá také -t a dial. -ť, -ci atd. místo -ti, jako v § 58 a). Stran kvantity jejich srov. § 31 č. 5.
b) Supinum ṕat, psl. pętь. Doklady sem patřící jsou: někda mě má mátě posláše zat na pole t. j. žat Pass. 293, já poslal jsem vy zat EvZimn. Jan. 4, 38, zat chodila Manda CisMus. (Rozb. 188), jdau žat Cis. z r. 1614, šla vzat salatu list. z r. 1678 (v Česk. Mus. filol. 1897, 203, laš.).
c) Participium -nt: pna, pnúc-, psl. pьny, pьnątj-. Na př. potom wyžďma proceď Háj. herb. 34ᵃ, klnucze ŽPod. 36, 22 atd., nč. pna, pnouc Us.. utna BartD. 2, 46 (kojet.), vezma t. 297 (tišň.), slc. pnúc; dial. též utňa, nažňa, vezňa (vzíti), najḿá BartD. 1, 26 (zlin.), hotňa t. 2, 166 (brn.), srov. § 34 č. 5.
d) Participium -mъ, stsl. pьnomъ; v č. nedoloženo.
