vleku, vléci stsl. vlêką, vlêšti, part. oblъklъ, oblъkъ, oblъčenъ. Kořen je velk-, z něho jsou tvary stsl. vlêk-; někdy jest oslaben ve vьlk-, z čehož je stsl. vļk- v part. vlъklъ atd.; v č. jsou tvary všecky z vlek-, z býv. vlêk- = psl. velk-; jinde, na př. v srbchorv. praes. vučem inf. vući atd. zase všecky z vl̥k- = psl. vьlk-. – Impf. vlečiech: jáz wzwleczech žínici i pokořiech dušiu mú ŽWittb. 34, 13 (omylem m. vzvlečiech, induebar cilicio). – Impt. vlec Us. spis., vleč Us. ob., srov. § 76. – Aor. sil. sg. 3. vleče, vléče, v. § 77 a); pl. 3. vlekú: rytieři s ňeho rúcho ſwleku Pass. 201, pobitých dvě stě powleku AlxV. 2048, pohanové ... swleku s ňeho vše rúcho Hrad. 89ᵇ a j. – Part. vlekl a vlékl, v Usu ob. s rozdílem u významu; ono spojujeme s inf. vléci, toto s vléknouti.
vrhu, vrci, stsl. vrъgą inf. vrêśti. Kořen je verg-, odtud stsl. inf. vrêšti z verg-ti; z něho jest oslabené vьrg-, a odtud zase stsl. vrъgą t. j. vr̥gą, z býv. vьrgą; v č. jsou tvary všecky z vr̥g- = býv. vьrg-. – Praes. vrhu, vržeš atd.: (já) neb tu pět (grošův) prowrhu, nebo dřévních osm wywrrhu Hrad. 125ᵇ, (já) zawrhu vás Br. Jer. 7, 15, když ji na zem powrzeſſ Háj. herb. 346ᵃ, zawržete modɫy své Br. Isa. 31, 1, nechať té opowrhuv Štít. ř. 123ᵃ. – Impt. vrz, vrž atd.: sg. 2. 3. uřež ji (ruku) a zawrz od sebe Koř. Mat. 18, 8, wrz jím s vozu Ben. 4. Reg. 9, 26, odwrz břemena t. 4. Esdr. 14, 14; zdlouž.: wŕz to preč LékB. 182ᵃ; pṙiewrź HusPost. 220ᵇ, na své mysli przewrž Alxp. 112, zawrž Beck. 1, 345; pl. 1. (žoldnéři) vecěchu: wrrziem sě o ni (sukni) Hrad. 89ᵇ, odwrzme jho jich ŽKlem. 2, 3, wrzme łosy Br. Jon. 1, 7; odwrzzmy diela temnosti EvOl. 94ᵇ, odwržme BílD. 184; pl. 2. wrzte los Ben. 1. Reg. 14, 42, odwrzte (zɫost) Br. Isa. 1, 16. – Impf. vržiech: (syn) režný (chléb) powrzyeſſe MastDrk. 174, (vóz) viece než desět (mrtvol) v dól uwrzyeſſe DalC. 94. – Aor. sil. sg. 3. vrže: kněz wrze v Dunaj zlato DalC. 76, du. 3. vržeta; podwrzeta deiecerint MamV., pl. 3. vrhú: tiemž přěsta zlé smýšlenie, (Řekové) zawrhu všě strachy AlxV. 2430; aor. slabý vržech: v ty muky jeho uvržechu Hlah. vid. lᵇ. – Inf. vrci: semena v zemi vwrczy Štít. uč. 53ᵇ, zlé peníze wywrczi VšehK. 243ᵃ; semeno wrzczy KolČČ. 367ᵇ (1563); slabika kořenná zpravidla krátká, srov. § 31 č. 5 a); ale i dlouhá: jinam sě mohli wŕczi HusPost. 171ᵇ, (chléb) wŕci psóm t. 46ᵃ. – Part. vrha; odchylka z neumělosti: (kněz mezi službami božími) třikrát čtyřikrát vornát s sebe svrže na faru pospíchal WintCírk. 912 (z r. 1598). – Inf. zanikl a je za něj vrhnouti, praes. vrhu, impt. vrz a part. vrha drží se jen v knihách, v jaz. ob. jsou za ně střídné tvary slovesa vrhnouti n. vrhati.
žhu, žéci, stsl. žьgą v. žegą, inf. žešti. Kořen je žeg-, tvary některé jsou z něho, jiné z oslabeného žьg- V stsl. v textech nejstaršich je žьg vždycky v impt., krom impt. je pravidlem žeg- a zřídka žьg-, Wiedem. 59–61; v češtině naproti tomu je žeg- jen v inf. V časování vzniká tu častěji skupení žž, žz, na př. praes. žže, impt. žzi; to pak měnívá se mezi
