pleva: zahradníci oříc, kopajíc, branami drhnúc, plewuvcz nepřestávají klidiec zahrady Štít. ř. 189ᵃ; novotv. pleje atd.: bludy ven plegíce HusPost. 31ᵇ, pleje, plejíc- Us.; – plel: (David) wyplel Filistejské Ol. Sir. 47, 8, vyplel Pulk. Jg., nč. plel atd. Us., plél BartD. 2, 180 (tišň.); – plen: (člověk) wyplen bude Kladr. Ex. 30, 33, dušě wiplena bude z obcě exterminabitur Koř. Skutk. 3, 23, wyplena bude duše Kladr. Num. 9, 13, aby vypleno bylo kacířství Pal. 4, 2, 498; plet: nebudu zlostní vypleti Pís. z r. 1529 Jg. – V tvarech praesentních je tedy plêv-, v infinitivních plê-; ono je ze staršího pelv-, srov. Lesk. Handb.² 102, toto z pel; podle rus. praes. polju inf. polotь, pol. pielę n. pelę, pleć atd. je kořenem slovesa tohoto pel-, a praes. stsl. plêvą č. plevu atd. jsou tedy vlastně novotvary s hiátovým -v-, srov. Mikl. Etym. Wtb. 235; ale jsou prastaré a hlásí se svou koncovkou do vzoru tohoto; v češtině, jakož i jinde ve slovanštině, časem zanikají a jsou za né novotvary opět jiné, plej- ustrojené z infinitivního ple- a podle vz. I. 7.
skubu, skústi, stsl. skubą atd. Obměněno ve sklub-, škub- a šklub-; slc. šklb- je zvratnou analogií ze šklub- podle dlhý-dlúhý, slnce-slunce atp. – Praes. skubu atd.: tu j’ho pozzkube JidDrk. 34, oſkube hospodin hlavy jich ŠtítOp. 16, až oſkubete jeho peří Háj. 117ᵇ, nč. šklubu, šklubeš Us., koňa vrány šklbú Duš. verb. 112 (slc.). – Impt. skub: nešklbte Duš. verb. 112 (slc.). – Inf. skústi, skúbsti, stsl. skúbsti: počě s své hlavy vlasy ſkuſty Pass. 326, počě s své hlavy šediny ſſkluſty PassKlem. 131ᵃ, počě s sebe vlasy ſſklusty t. 235ᵇ; v Pass. tištěných je za to skúbsti: skúbsti PassB. (z r. 1495) 503, t. 933; skúbsť Hatt. slc. 115. – Vedle toho jsou tvary podle tř. V. 1 a V. 2.
spu, súti, psl. sъpą, suti. Praes. spu, speš atd.: (já) proſpu na tě unáhlenie effundam Ol. Ezech. 21, 31; rozeſpes jě dissipabis ŽKap. 143, 6, žeřavie sespeš na jeho hlavu Hlah. Prov. 25, 22, řeřevie ſeſpeſs Ol. tamt.; prozpet t. j. prospet qui perdiderit GlossJag. 58; (sladovník) oſpe jej (svůj slad) Hrad. 133ᵃ, bývá to někdy, že někto sbieraje jahody nebo češe víšně uzří jich několik na některé nesnadné větvi aneb na příkré skále, chtě jich dosieci brzo ty rozſpe, ješto j’ měl dřéve Štít. uč. 45ᵃ, padne jda k nim i rozſpe ty (jahody) ŠtítMus. 9ᵃ, některá pójde túlat sě po odpustciech i roſpe hotovú svatost t., (muž) proſpe jej (popel) Ol. Num. 19, 9, wyſpe sě popel t. 3. Reg. 13, 3, (hlava) sě oſpe LékB. 176ᵃ, rozeſpe Kladr. Num. 16, 37, když se brada ſpe VšehK. 161ᵇ, kdy ſe ſpe brada pubes Lact. 134ᵇ, wyſpe ſe popel Ben. 3. Reg. 13, 3, potom se rozeſpe Háj. herb. 15ᵇ, ospe se dietě Lék. 1544 Jg., chtiec odpustky vytúlati rozſpu snad hotové Štít. uč. 45ᵃ, (prodavači) ukrojie neb vſpu toho, což mají t. 96ᵇ, (vody) ſye roſpu a zemi oſpu Vít. 7ᵇ, hory dolóv sě ſpu Ol. Job. 14, 18, to všecko zaſpu prstí Mand. 76ᵇ. – Impt. spi. spěte: prozpi kurencóm MVerb., poſpi sě prachem HusPost. 52ᵃ, roſpi jej (popel) Ol. Ex. 9, 8, weſpi ten prach LékB. 222ᵇ, prziſpiz oleje t. 204ᵇ, weſpi prach Sal. 434, přispi (révu) zemí WintObr.
