[5v]číslo strany rukopisuprašivec, aneb rarášek, jako by se tomu neštěstí radoval. Nebo to Bůh jistě pro hrozný nepravosti, který se toho roku páchaly, dopustil, nebo hrubě ani kurvy ze šatlav nevycházelo, ani žádnej takový nepravosti nepamatoval. Těch pak domův[17]škrtnutý text: byli sou hospodářové totiž: 1. Jan Masopust, dům a maštale pro 100 koňů a jedna ještě zadu světnice, kde šafář bejvával. 2. Jonášov, jenom chlívy. A tu se na tu stranu oheň přetrhl. 3. Jan Holman, dole 2 setnice a nahoře dvě světnice. 4. Jan Manšík, 2 větnice. 5. Štoček, 2 světnice. 6. Dům Dusíkovskej, 2 světnice. 7. Rathauz, 4 světnice. 8. Obecní dům[18]škrtnutý text: . 9. Jan Metal. 10. Jozef Grygar důchodní. Ten ještě ani nebyl dostavěnej, stavěli ho. 10. Peldriján Jan.[19]Původní chyba v číslování. 11. Franc Chlad. 12. Václav Masopust. 13. Franc Khyk. 14. Prášil. A[20]škrtnutý text: odtud skočil na věž šindel. A tu hned hořela. 15. Jiřík Vorel. 16. Dům po Janoj Masopustoj. 17. Jan[21]škrtnutý text: Holmann. 18. Jan Bejček. 19. Václav Musil sklepovní. 20. Buršů. 21. Pana Jana Pavi[6r]číslo strany rukopisukovskýho postmistrem. 22. Danihel Prášil. 23. Jozef Rakouskej. 24. Zas Jozefa Rakouskýho. 25. Šatlava. 26. Voska. 27. Václav Rakouskej. 28. Perníčková, 2. 29. Pan Matěj Louda. 30. Jiří Klagner. 31. Vdova Vilímková. 32. Žofák. 33. Pulpán. 34. Dárek. 35. Špitál. 36. Paprskářka. 37. Končický, dva. 38. 39. Kostkové, dva. 40. 41. Vdova Bydžovská. 42. Klicpera. 43. Nožířů. 44. Nožířů velkej, a tu sou ubránili. V témž ohni shořelo obilí přes 2 000 korců, dobytka velkýho a malýho 56 kusů. Ten pak velkej zvon měl tento nápis na sobě: „Hlas můj, hlas zvona. Poďte k službám Božím. Sám Pán Bóh vás volá.“ Ten ale malej zvoneček přišel k přelití, nebo tuze křapal. A za něj o 10 liber těžší přivezli, a to byl nejpřednější zvonec po ohni. Co se pak ale stavení dotýče, zase s velikou[n]velikou] Swolykau těžkostí sobě mnozí stavěli. Však ale od kamena se štítili[o]štítili] ſſtitj, nebo jináče nesměli pro představenou tehdejší vrchnost, totiž pana Františka Antonína Tritenbocha z Tripenbachu tehdejšího vrchního regenta, než jak on chtěl, tak stavěti museli. A pomoci žádné neměli odnikud,