prvém máme znamenati, že dřevo svatého kříže skroze mnohé divy bylo ukázáno a ti divové před jeho nalezením byli někteří, nebo bylo zjeveno od anjela, že když se byl Adam roznemohl a již byl stár devět set let a třidceti let, tehdy posla svého syna, jemužto diechu Seth, do ráje k anjelovi, aby jemu dal svatého oleje božie milosti, aby mohl ješče živ býti. Tehdy anjel da jemu ruožku toho dřeva, na němž bieše Adam shřešil, a řka: „Na, ažť to dřevo dá ovoce, tožť tvój otec zdráv bude.“ A když sě vráti Seth, přijide, ano již otec umřel i vteče tu ruožku jemu u hlavy v hrobě, z niežto veliké dřevo zroste. A když král múdrý Šalomún chrám děláše v Jeruzalémě, tehdy to jisté dřevo káza porúbiti, chtě je v chrám bohu na čest učiniti. A to jisté dřevo nemožieše nikdě k chrámu přihoditi, takže vždy bylo neb dlúho nebo krátko. A tak tesaři obracevše jím, zavržechu je i učinichu z neho lavičku před chrámem, aby po nem přes přiekop chodili. Potom jedna králevna odpoledne uzřevši to dřevo pověděla Šalomúnovi, že pro to dřevo ztratie Židé svú čest. Tehda král Šalomún boje sě toho, káza je podlé města v zemi schovati. A když je voda vydřela, tehda vyplynu do jednoho rybníka, do něhož anjel sstupoval na každú sobotu, a kterýž sě nemocný prvé utekl do vody, ten inhed byl zdráv. A to dřěvo Židé vzemše u Veliký pátek i ukřižovali na nem syna božieho. A tak to dřevo dalo ovoce, jímž jest Adam ožil a jeho všecek národ. Opět svatý kříž byl ukázán před svým nalezením od anjela na nebesiech. Jakož sě čte, že když pohanský ćiesař jménem Zoldán sebral bieše množstvie lidí a pohanuo i jedieše a křesťany, chtě všichny zhubiti a pod se podbiti. Tehdy Konstantinus, ćiesař křesťanský, uzřev takú sílu lida, nesmě protiv nim jieći, i prosi boha téj noci, aby jemu ráčil pomocník býti, hned uzře zlattý kříž na nebi a okole neho psáno „tímto znamením svíćezíš nade všechny pohany“. Tehda hned Konstantin ćiesař káza učinići kříž a před sebú jej káza nésti. I jěde protiv pohanóm i zbi jich bezčísla a druhé zjíma a třetie v Dunaji ztopi. A tak jest znamením svatého kříže své nepřátely přemohl.
Druhé nalezen jest svatý kříž dnešní den. Jakož sě čte o nem, že když Konstantin ćiesař bieše umřel i ostavil syna druhého Konstantina, tehda svatá Helena, mátě jeho, uzřevši takú moc svatého kříže, i jěde do Jeruzaléma i svola všechno židovstvo, chtieći, aby jie pověděli dřevo svatého kříže. Tehdy jeden Žid starý ménem Jidáš vece Židóm a řka: „Pravím vám, abychte nepravili, nebo jakž poviete, tak našě čest i zákon zhyne, nepoviedajte na mě, jáť jej viem, nebť jest muoj děd pravil mému otci a mój otec mně pravil umierajě, kde jest to dřevo, a řekl mi a řka: Pomni, synu, zdať by tě kdy chtěli křesťané upáliti, pověz radějie a nedaj sebe zahubiti.“ A tak šedše před svatú Helenu, nechtiechu jie ničs pověděti. Tehdy ona káza jě všechny zjímati a káza prostřed města oheň učiniti, chtieći jě všichny spálići. Tehdy oni
