[202r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceKateřina železnými klikami trhána, ale nad ty nade všechny svatý Jiří měl věcšie muky. Jakož sě čte o nem, když Dacián ćiesař[3283]ćiesař: tyeſſarz mučieše[3284]mučieše: muczieſſye lidi křesťanské, takže jednoho měsiece sedmnáste[3285]sedmnáste: ſedmnazte tisícóv křesťanóv bieše umučil. Uzřev to svatý Jiří, zvola, přijev tam k ćiesaři[3286]ćiesaři: tyeſſarzy a řka: „Tvoji[3287]Tvoji: Twoy bohové sú črté.“ Tehdy ćiesař[3288]ćiesař: tyeſſarz rozhněvav sě i vece: „I smieš ty našě bohy nazývati[3289]nazývati: nazyewaty črty?“ A když jeho ćiesař[3290]ćiesař: tyeſſarz nemože namluviti ani k svéj vóli jej přivésti, i káza jej na pranéři pověsiti a jeho tělo na kusy po údech řezati a klikami dráti a třeva z neho vláćiti[3291]vláćiti: wlatyty a solí třieti a pochodněmi připalovati, avšak nemoha jeho zabiti, káza jej v žalář vsaditi a velikým kamením káza jej přiložiti, aby jej tak rozćiskl[3292]rozćiskl: rozczyſkl a umořil. Nazajtřie káza jej vyvésti a mezi koly jej rozřezati, a hned sě ta kola zlámachu a jemu ničs neuškodichu. Rozhněvav sě ćiesař[3293]ćiesař: tyeſarz, káza jej v pánvi v oleji[3294]oleji: oley vařiti a olovo jemu v usta léti, ano jemu to ničs neuškodi, než jako by v lázně seděl. Tehdy ćiesař[3295]ćiesař: Tyeſſarz jemu vece: „Ó, přezlý[3296]přezlý: przezlyg člověče, kterými čáry sě múk nebojíš[3297]nebojíš: neboys?“ Svatý Jiří vece jemu: „Nejsú to čáři, ale jest to božie moc.“ Hned káza jemu ćiesař[3298]ćiesař: tyeſarz kladivy hlavu zbíti až do mozku a za nohy jej káza pověsiti a v usta jemu kaditi, aby sě dýmem zadechl. A potom káza jej v žalář vsaditi a hladem jej mořichu. Nazajtřie ćiesařovi[3299]ćiesařovi: tyeſſarzowy pověděchu, že mu ničs neškodí a že chodí po žaláři a zpievá. Velikými hněvy ćiesař[3300]ćiesař: tyeſarz vece své ženě a řka: „Radějie bych umřel, než bych jeho nepřemohl [b]označení sloupcea neumořil.“
Vyněm jej z žalářě, potom káza jemu učiniti železné nohavice a hřebíky, jě k jeho nohám káza přibiti, až jemu z nóh krve potoci tečiechu. A potom káza sud nebo bečku připraviti a v nie plno hřebíkóv[3301]hřebíkóv: hrzebiekow nabiti a v ten jej káza vsaditi a po všem hradu káza jej váleti. Potom vyněm jej z toho sudu, káza jemu hřebík železný skrze Židoviny probiti. A zvrhl jemu provaz na hrdlo, káza jeho po všem městu koňmi vláčiti a před městem káza jemu hlavu stieti. A tak jest svatý Jiří bojoval proti tomuto světu, ten šlechetný a dobrý rytieř svatý Jiří, moha sě od smrti vykúpiti, avšak trpěl veliké muky pro buoh a mnohé a dlúhé, takže[er]takže] takza za sedm let jest mučen.
Třetie přemohl jest svej tělo, takže jemu v ničemž nepovolil, veliké utrpenie měl a svú čistotu schoval, neb jest on byl obět boží. Jakož v starém zákoně obětovali črvené jalovice bohu, takéž svatý Jiří obětoval sě bohu, proliv svú svatú krev, beze všie poskvrny jsa, hrozné muky trpěl a silně bojoval a své nepřátely přemohl. Protož sám buoh jej obdařil, že jest měl moc nad smrtí. Jakož sě čte o nem, když jej z města vyvedechu na rozhranie, kdež bieše mnoho kostí a těl lidských, tehdy jeden král z sedmicát, kteréž bieše ćiesař[3302]ćiesař: tyeſſarz zezval k sobě, vece jemu a řka: „Chtěm viděti moc tvého boha, proňž ty tak mnoho trpíš, vzkřeš tyto mrtvé.“ Tehda svatý Jiří vece: „Ač toho nejste dóstojni, abychte
