Pols[203v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcekéj zemi jdíše[3330]jdíše: gdyſſye a přijide do jednéj vsi, i nechtiechu jemu Poláći[3331]Poláći: polaty cěsty ukázati, posmievajíc sě jemu a hned božím přepuščením všechni oněmějí. A když svatý Vojtěch v jednom městě kázáše[3332]kázáše: kazaſſye, oni k nemu přišedše[3333]přišedše: przyſſedſſye, k jeho nohám padechu, an jich požehna, ani hned počechu mluviti a bychu zdrávi. Opět sě čte o nem, když jej zabichu pohané i uvržechu jej v jednu vodu, tehdy jedno ryba prst jemu uhryze a pohlti jej a hned nad tú rybú světlost z nebes dieše[3334]dieše: dyeſſye jako sviece. Tehda rybáři uzřevše to popadechu ji a vykuchachu ji a prst svatého Vojtěcha v ní[3335]ní: nye nadjidechu, an ješče krvav bieše[3336]bieše: byeſſye. Opět sě čte o nem, když bieše[3337]bieše: byeſſye v jednom klášteře a stklenice s vínem opatovi podáváše, tehdy diábelským připravením upusti na kámen sklenići[3338]sklenići: ſklenyty, avšak sě ani víno rozli ani stklenice rozbi. A jiných mnoho divóv činil a mnoho jich dovedl do královstvie[3339]královstvie: kralo nebeského[3340]nebeského: nebe. Jehož etc.cizojazyčný text
De sancto Marco evangelistacizojazyčný text
Placens Deo factus est dilectus, vivens et inter peccatores translatus est.cizojazyčný text[3341]Sap 4,10 Tato slova píše múdrý Šalomún a řka: „Libý[3342]Libý: lybyg a milý[3343]milý: mylig bohu učiněn jest a mezi hřiešné přinesen.“ V těch sloviech dvojí[3344]dvojí: dwoy věc máme znamenati o svatém Marku. Najprvé jeho slavnú svatost v tom, že sě slíbil bohu. Druhé jeho velikú chválu v tom, že jest přenesen mezi hříšné jim na ućešenie[3345]ućešenie: vczeſſenye a potom vznesen do nebeského královstvie[3346]královstvie: kralouſt.
O prvém máme znamenati, že svatý Marek líbil sě bohu ocsi[3347]ocsi: oczſy, synu i svatému duchu. Bohu otci [b]označení sloupcelíbil sě pro dvojí[3348]dvojí: dwoy věc. Najprvé pro velikú pokoru, kterúž jest měl na sobě, že sobě palec uřezal, aby nebyl knězem ani biskupem, čta sě neduostojným k takému úřadu. Druhé líbil sě bohu otci pro silnost, kterúž jest jměl do svéj smrti, bráně víry křesťanskéj a bojijě o ni. Jakož králi a páni milují velmě udatné panoše a dařie jě úřady velikými, takéž buoh miloval svatého Marka, že snažně plodil vieru křesťanskú. Jakož sě čte o nem, když bieše přišel do Alexandrie a poče kázati vieru božie, mnohé pohany na vieru obráti. A když na Veliku noc mši slúžieše[3349]slúžieše: ſluzyeſſye, tehdy biskupové pohanščí provaz jemu na hrdlo vděvše[3350]vděvše: wdyewſſye, tržechu jím od oltáře a vláčichu jej koňmi po všem městu, až jeho krev i s tělem na kameni ostáváše[3351]ostáváše: oſtawaſſye. A svatý Marek za ně boha prosieše[3352]prosieše: p(ro)ſyeſſye a bohu vece a řka: „V tvoje ruce, hospodine, porúčiem svú[3353]svú: ſw duši.“ A to řek i pusti duši. Opět sě líbil synu božiemu proto, že vieru kázal a lid učil, že byl velmě snažný[3354]snažný: ſnaznyg kazatel, že svatý Petr uzřev jeho snaženstvie, poslal jej do Aquile, aby tam kázal slovo božie. An přišed tam, mnoho pohanstva obráti na vieru křesťanskú. Také sě jest líbil svatému duchu. Jakož praví Šalomún a řka: „Ktož miluje čistotu, ten má přietele krále nebeského.“ Opět sě líbil všie svatéj trojici[3355]trojici: troyczy. Jakož sě čte o nem, když bieše[3356]bieše: byeſſye v Alexandrii v žaláři, tehdy přijide k nemu syn boží, posilujě
