[145v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcestraně a řka: „Přenes, přenes.“ I on jide, a ničs nenaleze, i jide zase, opět dietě zvola, an jide po ně i vza je[1039]je: gie. A když by prostřed téj vody, obtieži se dietě, až sě jemu vody v hrdlo naléváše[1040]naléváše: nalewaſye. An vzhléd na ně i vece jemu: „Ó, milé dietě, jaks mi těžko[1041]těžko: tieſko, zdá mi sě, jako bych na sobě vešken svět nesl.“ Tuž dietě jemu veće[1042]veće: wetye: „Dobře pravíš, že všecek svět neseš, jáť sem ten, jemuž ty slúžíš.“ I on vece jemu: „Daj mi to znamenie, žes ty to ten pán, jemuž sem já slúžil.“ A syn boží vecě: „Jáť sem Jezus Kristus, jemužs ty slúžil a slúžíš, vyndi z vody a potkni svú[1043]svú: ſw huol v zemi, a vzektveť[bg]vzektveť] wzewktwet.“ A když to učini, inhed poče huol kvísti[bh]kvísti] kwyeſty a žaludy na nie počechu ruosti. Uzřiv ten div svatý Křistofor, teprú snažně bohu slúži. I jide do pohan do města ménem Licia a poče božie slovo kázati. Uslyšav to král, posla sto oděncuo, aby jej přivedli. An jim vece: „Chti li, pójdu.“ Tehdy jemu jeden z nich da políček. An jemu vece: „Bychť svého boha nečstil, pomščilť, bych toho.“ A druzí vecechu: „Di, kam chtěš[bi]chtěš] htyes, a uteč, myť diemy, nemohliť sme jeho nalésti.“ An jim vece: „Pójdu já s vámi.“ A hned opět vteče huol v zemi, a hned poče kvísti[bj]kvísti] kwieſty, i obráti ty všeckny rytieře na pravú[1044]pravú: p(ra)w vieru křesťanskú. I jide před krále, a král jemu vece: „Ktos ty a odkad jsi?“ An jemu vece: „Já sem kanaanského rodu a obrového, ale již sem křesťanem a bohu slúžím a vieru jeho plodím.“ Uslyšav to král, vece jemu: „Mezis zvieřaty rostl, a protos nemúdrý člověk, modlíš sě tomu bohu, ješto sú jej Židé ukřižovali.“ Svatý Křistofor vece: „Dal sě jest ukřižovati za naše[1045]naše: naſie spasenie.“ Tehdy král káza jej k slúpu přivázati a velmi bičovati a pochodněmi páliti a potom v žalář vsaditi. A když bieše[1046]bieše: bieſye v žaláři, tehda král posla dvě krásné ženě, aby jej přemluvile, a on boží mocí [b]označení sloupcejich lísanie přemože a obě na vieru křesťanskú obráti. Zvěděv to král, káza tě obě ženě upáliti a rytierstvo stínati, kteréž bieše na vieru křesťanskú obrátil svatý Kristofor. A svatého Kristofora káza na pole vyvésti a k dubu přivázati i káza k němu jakti k dubu nebo jakti k ćíli[1047]ćíli: tyly střieleti. Tehda jedna střela zasě letěvši i vystřeli oko tomu králi Dagnovi. An zvola a řka: „Již sem bez oka.“ A svatý Křistofor jemu vece: „Ažť já umru, tož mú krví pomažeš a budeš zdráv.“ A tak král káza jemu jeho svatú hlavu stieti a duši anjelé vzachu do nebeského královstvie. A král pomaza sobě jeho krví oka a hned by zdráv. A hned se vším lidem obráti sě na vieru křesťanskú. A tak jest přemohl svatý Křistofor všeckno pokušenie a proto jest přijal korunu věčnú v nebeském království[1048]království: kralowſtwye. Jehož mně i vám etc.cizojazyčný text Poručme sě jemu, nebť svatý Křistofor střelú vládne a zástřelem tělestným i duchovním. A proto píší jej na stěnách, že ktož jej kterého dne opatří, jeho obraz, a spěje tři páteře, toho dne nebojí sě žádného úrazu ani zástřelu. Prosmy jeho, ať nás ostřeže[1049]ostřeže: oſtrzezye etc.cizojazyčný text
De sancta Annacizojazyčný text[1050]na marginu zapsáno mladší rukou: S. Annę
Virga Yesse floruit.cizojazyčný text[1051]Is 11,1 Tato slova píše svatý Isaiáš, zvěděv chválu svaté Anny, a řka: „Metla anebo berla Jessova zkvetla jest.“ Skrze tu metlu znamenává sě svatá Anna, svaté Mařie mátě, kteráž jest byla z Jessova rodu svatého Davida. Z jehož rodu byla svatá Anna a zkvetla nade všechny pannie i nade všechny ženy zde i na onom světě, že jest zkvetla velikú milostí a květem drahým a ratolestmi vysokými, že jedna ratolesl vykvetla z nie do nebes nade všichny svaté kuory anjelské, to jest dsi[1052]dsi: dſſy svatá Maří, matka boží. Jejie kvietí jest ovšem drahé, z téj prvéj větvě vyšel květ drahý, Jezus Kristus, syn boží,
