[146r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcedo nebeského královstvie. O tom mámy psáno v Starém zákoně, že Mojžieš[1053]Mojžieš: moyſyes vzal dvanáste[1054]dvanáste: dwanazte metel a postavil jě na oltáři. A hned Aaronowa suchá zkvetla a ratolesti pustila a ořechy urodila. Skrze tu metlu móžemy znamenati svatú Annu, kteráž jest byla suchá, točiž bezdětkyně, mnoho let, tu jest vzal Mojžieš[1055]Mojžieš: moyſyes, točiž král nebeský[1056]nebeský: nebeſſkyg, i postavil ji prvu[1057]prvu: prw na oltáři, točiž v novém zákoně, a tu zkvetla jest a ratolesti z sebe pustila a sladké ořechy pustila a zplodila. O tom máme znamenati, které jsú to ratolesti byly nebo tři větvie, jenž veliké na nich květy a ořechy rostly.
Prvá větev byla svatá Maří[1058]Maří: marzye, z niež vyšel květ drahý, náš milý spasitel, Jezus Kristus, syn boží, jenž jest již v nebeském království jako ořech dobrý v skříni schovaný, anebo ktož jeho okusí, ten každý živ bude navěky. O tom sě čte, že Joachim byl Žid, dobrý člověk nábožný a spravedlivý[1059]spravedlivý: ſp(ra)wedlywyg z Nazareta, toho města, rodem a tu přebýval a dosti bohatý, ten přijal sobě ženu z Betlehema rodu Davidova, svatú Annu, i biesta oba velmi spravedliva před bohem i před lidmi a všeckno své zbožie na tré děléchu[1060]děléchu: dyelyechu na každé léto, třetinu dáváchu chudým a třetinu na kostely a třetinu na čeled chováchu. Ale dětí nejmějiechu, že svatá Anna bieše[1061]bieše: byeſſye bezdětkyně, a proto biechu velmi smutni, a bohu sě velmě snažně modlichu, aby jim ráčil plod dáti. A když by po mnoho letech, tehda Joachim s svatú Annú do Jeruzaléma jidechu na posvětěnie[1062]posvětěnie: poſſwietyenye i položista obět živú, beránka, na oltáři. Tehdy Izachař biskup vzem jeho obět i vrže ji s uoltáře a řka: „Nenie tvá obět bohu vzácna, nebos[bk]nebos] nobo ty zlořečený[1063]zlořečený: zlorzeczenyg mezi lidmi i s tvú ženú, že nemóžeta plodu mieti.“ Uslyšav to Joachim, velmi sě zamúti a zahanbi sě a vstav a hned sě bra z Jeruzaléma k svým pastuchám i by tam s nimi dva dni, mysle se viecs nevrátiti domuo pro tu [b]označení sloupcehanbu. Tehdy anjel přijide k němu třetí den a utěši jej a řka: „Viděl buoh tvú hanbu a tvé násilé, ještoť sě děje bez viny, nebo buoh msćí[1064]msćí: mſczy hřiechuo, ale ne přirození. Proto uslyšánať jest tvá modlitva a tvá žena Anna porodí dseru[1065]dseru: dzſeru, jíž převzděješ méno Maria, a ta porodí syna božieho Jezukrista, spasitele všeho světa. Toť znamenie dávám, když přijdeš do Jeruzaléma do zlattéj brány, potká tě tvá žena Anna, kteráť sě velmě stará tebú, kams ty sě děl.“ A hned anjel od něho odstúpi a Joachim obětova živú[1066]živú: zyw obět bohu. A v ta doba svatá Anna jdieše[1067]jdieše: gdyeſſye mimo jeden sad, ano pták krmí svá ptáčátka, a zaplakavši velmě vece: „Ó, milý hospodine, každý[1068]každý: kazdyg národ má utěšenie svých dětí, ale mně nebožičće[1069]nebožičće: nebozycztye nedal si plodu. Ó, rač sě na mě, milý bože, ohlédnúti, a daj mi plod, hřiešné ženě.“ A hned anjel přišed k nie, též, ješto Joachimovi pověděl, zvěstova jie. Ana beževši s velikú radostí do zlattéj brány i potka Joachima i přije jej velmi míle. I jidesta oba do Nazereta a hned poče svatú Maří a devátého ji měsiece porodi a osmý den převzdě[bl]převzdě] prewzde przewzdie jie Maria. A třetieho léta obětovachu ji k oltáři a v sedmé léto dachu ji do chrámu, aby bohu slúžila, a ve čtrnástém[1070]čtrnástém: cztrnaztem létě zvěstoval jie anjel boží početie a patnástého[1071]patnástého: patnazteho léta porodila jest syna božieho, ten květ drahý, jenž nás jest vykúpil od diábla.
Druhá větev byla jest svatá Maří, druhá dcsi[1072]dcsi: dczſy svaté Anny. Když Joachim byl umřel, tehdy pojal svatú Annu jiný muž, jemuž diechu Kleofáš, a tu jest byla dala za Alfea, a ta jest měla čtyři syny, Josefa Spravedlivého a svatého Jakuba Menšieho a svatého Šimoně a svatého Judu. A to jest byla také šlechetná větev, jenž také měla čtyři květy,
