[140v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceníž dnes blahoslavená panna, svatá Margareta, kúpila sobě drahú rolí, točiž nebeské králevstvie, neb zajisté poklad jest, kdež jest mnoho střiebra a zlatta a drahého kamenie, protož poklad přirovnává sě panenství[809]panenství: panenſtwye pro trojí[810]trojí: troy věc.
Najprvé pro řiedkost, nebo poklad jest řiedký a řiedko jej naleznú. Takéž řiedko jest panenstvo, ledva mezi tisíc dievkami jedna muož nalezena býti pravá a ćistá[811]ćistá: tyſta panna. Nebo pravé panenstvie[ap]panenstvie] paneſtwye jest[812]jest: gieſt drahý poklad, kteréž nenie poskvrněno osobú ani myslí ani tělem.
Druhé pro drahost, nebo jakož poklad jest drahý, takéž svrchované panenstvie jest velmi drahé před božíma očima, nebo mezi třmi stavy svěcskými panenský stav jest najvyšší, že svatí přirovnávají manželstvo k uolovu a vdovstvie k střiebru a panenstvo k zlattu. Opět manželstvo přirovnávají k hvězdě a vdovstvo k měsíći[813]měsíći: myeſyty a panenstvo k slunci. A proto panny zvláští jsú přijaly korunu od boha, že zpievají novú piesen před bohem a následují beránka, syna božieho, a jsú v službě svatéj králevny, matky božie, a v drahém rúšě chodie zvláště u bílém jako syn boží v člověčství[814]člověčství: czlowyeczſtwye, jakož praví svatý Jan v Tajnići[815]Tajnići: taynyty.
Třetie, jakož poklad má mnoho nepřátel, takéž čisté panny. Jakož praví múdrý Šalomún: „Pravé panny a tvrdí hradové nikdý[816]nikdý: nykdyg pokoje a příměřie[817]příměřie: przyemyerzye nemají, nebo panenstvie mnohé věći[818]věći: wyety lákají. A to máme ukázáno na svatéj Margretě, jiež dnes čest a chvála sě děje[819]děje: dyegye. Jakož sě čte o nie, že jest byla dsi[820]dsi: dſſy Teodorova, jenž jest byl knieže pohanské, a tu byl kázal křstíti na pravú vieru ducha svatého. Ana hned zamladu poklad svého panenstvie slíbi králi nebeskému, a proto ji velmě otec jejie nenávidieše[821]nenávidieše: nenawydyeſye, že buohu ráda slúžila. Tehdy jejie přietelniće[822]přietelniće: przyetelnytye přijě ji k sobě a počsti jie, chováše[823]chováše: chowaſye a kázaní ji učieše[824]učieše: vczyeſſye. A když svatá [b]označení sloupceMargareta bieše[825]bieše: byeſye v patnásti[826]patnásti: patnazty letech a s jinými pannami ovce své přietelnice pasieše[827]pasieše: paſſyeſſye, tehda král Olibrius tudy jeda, uzřev tak krásnú pannu, poče sě diviti jejie krási i zažže[828]zažže: zazzye sě v jejie milosti a hned posla k nie své panoše a řka: „Jděte a přiveďte ji před mě, ať ji vezmu sobě.“ A když ji předeň přivedechu, otáza jie, kterakť dějí. I ona vece: „Margareta[aq]Margareta] mararetha“. I král vece: „Kteréhos rodu?“ Ana vece: „Kniežećieho[829]Kniežećieho: knyezetyeho.“ Opět otáza jie: „Kteréhos zákonu?“ Ana vece: „Křesťanka jsem.“ Tehda král jie vece: „Dvojie věc velmi tobě slušie a znamenitá jest na tobě, žes dobrého urozenie a krásné méno máš Margareta, nebos velmi krásna. Ale třetie věc ta tebe nečstí, že súći[830]súći: ſuty tak krásná a tak šlechetná, máš boha ukřižovaného.“ A když svatá Margareta poče jemu praviti o božiem synu, že jest pro hřiešného člověka ráčil sě naroditi a svú[831]svú: ſw dobrú volí dal sě na kříži umučiti a potom vstal z mrtvých, vstúpil na nebesa i sedí na pravići[832]pravići: prawyty uotce[833]uotce: votcze všemohuoćieho[834]všemohuoćieho: wſemohuotyeho v nebeském králevství[835]králevství: kralewſtwye. Uslyšav to král i rozhněva sě velmě a káza ji v žalář vsaditi, a nazajtřie káza ji před sě přivésti. I vece jie: „Panno Margareto, smiluj se nad svú[836]svú: ſſw krású a modl sě mým bohóm, a budeš mú králevnú.“ Ana jemu odpovědě a řkúci: „Tomuť sem své panenstvo slíbila a tohoť sem sobě chotě zvolila, kterémuž slúží všě stvořenie.“ I on jie vece: „Neučiníš li toho, káži tělo tvé nečstně dráti.“ Ale ona jemu vece: „Syn boží dal sě sám pro mě na smrt, a já také hotova jsem proň umřieti.“ I on káza ji na pranéři pověsiti a jejie tělo hrozně klikami dráti, že krev z nie jako potok z studnice tečieše[837]tečieše: teczyeſſye, až všechni plakáchu, kteříž tu stáchu, a řkúce: „Ó, Magareto, žel nám tebe, že své tělo dáš tak hrozně mučiti a svú[838]svú: ſſw krásu chtěš zatratiti tak rúče. Povol ješče králi našemu a budeš živa.“ I ona jim vece:
