[138v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcekrál nebeský[713]nebeský: nebeſſkyg k svatému Pavlu a řka: „Pavle, já sem tě dal na osvětu všemu lidu.“ V těch sloviech móžem trojí[714]trojí: troy věc znamenati. Najprvé božie milosrdenstvie, druhé svatého Pavla duostojenstvie, třetie naše[715]naše: naſſye užitečenstvie.
O prvém znamenajte, že boží milost a dobrota ukazuje sě na tom, že taký dar ráčil dáti tomuto světu, točiž svatého Pavla apoštola, velikého učedlníka, na osvětu všem hřiešným. Protož poděkujme hospodinu, že taký dar ráčil dáti nám na útěchu a na osvětu, nebožátkóm hřiešným. Nebo světlost jest velmi potřebna těm, kteříž ve tmách sedie, ižádný hřiešník nezúfaj do božie milosti, vida z lítého vlka pokorného beránka svatého Pavla učiněna.
O druhém znamenajte, že svatý Pavel přirovnává sě k světlosti pro trojí[716]trojí: troy věc. Najprvé, jakož[ah]jakož] gakoz gakoz světlost jest najduostojnější na všem světě, takéž svatý Pavel jest dóstojnější z jiných svatých, že pro jeho veliké duostojenstvie nazývá jej črt zemským anjelem, že, na zemi ješče[717]ješče: gyeſcze jsa, anjelský život vedl v čistotě přebývajě. Opět týž črt nazýval jej nebeským člověkem a božím obrazem a svěcským trubařem, nebo trúbú svého kázaní vešken svět naplnil, a kdež nemohl sám dojíti a kázati viery křesťanskéj, tu své listy poslal. Opět zajisté byl dóstojný[718]dóstojný: doſtoynyg, že[ai]že] za samiem bohem byl naučen, nebo mnozí sě tiem chlubie, že jsú byli u Paříži naučeni, ktež mnoho mistruo bývá učených. Ale svatý Pavel nebyl jest naučen v Paříži, ale na třetím nebi, a tu samiem buohem v anjelskéj škole byl naučen.
Druhé přirovnává sě k světlosti, neb jakož světlost zahonije[719]zahonije: zahonygye tmy, též svatý Pavel zahonije[720]zahonije: zahonygie tmy pekelné, točiž diábly. Jakož sě čte o něm, že jeden hřiešný[721]hřiešný: hrzyeſnyg zúfal bieše[722]bieše: byeſſye do božie milosti i chtieše[723]chtieše: chtyeſie sě sám oběsiti, avšak zpomenul na buoh a řka: „Ó, svatý [b]označení sloupcePavle, rač mi spomoći[724]spomoći: ſpomoty.“ Hned svatý Pavel přijide a osidlo jemu s hrdla strže[725]strže: ſtrzye a vece jemu: „Nebožčíku, varuj sě toho a učiň pokánie za to, cos shřešil protiv bohu.“ Prosmy jeho, ať nás zbaví osidla pekelného.
Třetie sě přirovnává k světlosti, neb jakož světlost jest najčistšie a jakož koli světlost dotkne sě bláta nebo některéj nečistoty, však sě nikty neposkvrní, ale vždy jest čista. Též svatý Pavel byl jest přečistý a v čistotě přebýval až do svéj smrti. Jakož sě čte o něm, když svatý Pavel v Římě kázáše vieru křesťanskú a mnohé Římany bieše obrátil na vieru. Uslyšav to ćiesař[726]ćiesař: Tyeſarz, jemuž diechu Nero, vece jemu: „Pavle, proč mi mé rytierstvo odjímáš a k sobě je[727]je: gye přijímáš?“ Tehda svatý Pavel jemu vece: „Netolik s tvého králevstvie, ale se všeho[728]všeho: wſyeho světa jsem jich nazbéral, jimž král nebeský chtě věčný dar dáti.“ Uslyšav to Nero, užase[729]užase: vzaſſye sě v hněviech[aj]hněviech] nyewyech, i káza všeckny rytieře stínati, kteréž bieše svatý Pavel na vieru obrátil. A potom také i svatého Pavla s nimi. I svatý Pavel jemu vece: „Ćiesaři[730]Ćiesaři: Tyeſarzy, já chti rád míle přetrpěti malý čas smrt, abych byl věčně živ s svým hospodinem Jezukristem.“ I káza jej hned ćiesař[731]ćiesař: tyeſarz za město vyvésti, aby jemu hlavu stěli. A když z města dieše[732]dieše: dieſſye svatý Pavel, tehda u bráně potka jej jedna paní plačíćí[733]plačíćí: placzyty a želejíćí[734]želejíćí: zelegyty jeho. I on jie vece: „Póžč mi rúšky, a jednakť ji vrátím.“ A když přijide na rozhranie na východ[ak]východ] zwychod slunce, pokleče stisk a složiv své ruce. A zaplakav, modli sě bohu a požehnav sě svatým křížem, vece: „Hospodine Jezukriste, v tvoji ruce porúčiem svú[735]svú: ſw duši.“ A když jemu hlavu stiechu, v tu dobu svatý Pavel v tu rúšku svú[736]svú: ſſw krev zavinu a šed, da téj jisté panie, ješto jemu byla rúšky póžčela. A hlava skočivši od těla, třikrát vece „Jezukriste, Jezukriste, Jezukriste“ a hned sě tu tři studniće[737]studniće: ſtudnytye učinichu, nebo
