[136r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesvatí ocsové[566]ocsové: oczſowe, kteří biechu před peklem, že jim zvěstoval vykúpenie a božie narozenie, skroze něž sú měli býti vykúpeni[567]na tomto místě je omylem zapsáno znovu byty, nepodtečkováno od diábelskéj moci. Také sě radoval jeho otec Zachař, že jest ke čsti navrátěn[568]navrátěn: nawratyen byl a ducha svatého naplněn. Jakož sě čte o jeho narození, že král, svatý David, chtě rozšířiti boží službu, byl ustavil čtyři a dvadćeti[569]dvadćeti: dwadtyety biskupuo, z nich bieše[570]bieše: byeſye také jeden Zachař, a ten mějieše[571]mějieše: myegyeſye ženu ménem Alšpětu, mnoho let bezdětky oba biesta, spravedliva před bohem i před lidmi. A když sě to sta, že Zachař vnide do chrámu, chtě obět bohu položiti na oltář, tehdy zjevi sě jemu anjel Gabriel. An sě jeho velmě užase[572]užase: vzaſye, vece jemu: „Neboj sě, Zachaři, neboť jest uslyšána tvá modlitva a tvá žena Alžběta porodí tobě syna a převzděješ jemu méno Jan.“ Jako sme řekli na počátce, tehdy Zachař, znamenajě svéj starosty a svéj ženy neplodstvie, poče sě mýliti a podlé obyčejě židovského znamenie prositi. I anjel jemu vece: „Jáť sem anjel Gabriel, jenž vždy stojím před bohem. Proto, žes nevěřil mým slovóm, oněmíš[573]oněmíš: onyemyes a hned nebudeš moći[574]moći: moty mluviti až do jeho narozenie.“ A když z chrámu vynide, nemože mluviti, hned lidé znamenachu, že jest některé viděnie viděl. A když skona svój úřad, vráti sě do svého domu. A tu hned svatá Alžběta počala jest svatého Jana a s tím sě tajila pět měsiecuov, stydieći[575]stydieći: ſtydyety sě, že na starosti počala syna. Potom v šestý měsiec svatá Maří[576]Maří: marzye přišla k nie, radujíći[577]radujíći: radugyty sě, že jest syna počala. A když jie pozdravi svatá Maří[578]Maří: marzye, tehda svatý Jan, pln ducha svatého, pozna syna božieho a velikú radostí poče sě metati v životě svéj matky. I osta tu s ní svatá Maří[579]Maří: marzye za tři[580]tři: tzy měsiece a posluhova jie a svatého Jana pěstovala v svú[581]svú: ſſw rukú. A osmý[582]osmý: oſmyg den snidechu sě přátelé, aby dietě obřezovali, i chtiechu jemu převzdieti Zachař po otci. Tehda svatá Alžběta vece: „Převzděte jemu Jan.“ A hned Zachař, [b]označení sloupcejeho otec, otevřel svá usta, zvola a řka: „Požehnaný hospodin, buoh mocný, že jest ráčil navščieviti svej lidi.“ Tehdy jich přietelé diviechu sě tomu velmě a řkúce: „Čso sě vám zdá, jaké to dietě bude, že jest boží moc s ním?“ A tak jest svatý Jan obradoval vešken svět svým narozením, a proto světíme jeho narozenie jako božie a svaté Mařie. Prosme jeho, ať nás obveselí zde na tomto světě a naše duše v nebeském králevství. Jehož mně etc.cizojazyčný text
Iohannis et Paulicizojazyčný text[583]na marginu zapsáno mladší rukou: S. Jana i Pawła Męczęnnek
Isti sunt due olywe et duo candelabra lucencia ante Dominum habent potestatem claudere celum nubibus etc.cizojazyčný text[584]Ap 11,4–6 Tato slova píše svatý Jan v Tajnići[585]Tajnići: taynyty, uzřev velikú chválu svatého Pavla, i die a řka: „Tata svatá dva mučedlníky božie jsta dvě olivě a dva sviecny svietíćie[586]svietíćie: ſwyetytye před bohem a máta moc zavřieti oblaky nebe.“ V těchto sloviech móžeme trojí[587]trojí: troy věc znamenati. Prvé, proč je přirovnává k uolivám a k sviecnóm. Druhé ukazuje[588]ukazuje: vkazugye jich dóstojenstvie, že svítíta[589]svítíta: ſwytyeta před bohem. Třetie jich moc velikú, že nebesa zavierají a zlú búři od nás odhánějí, a proto slóve Jan Burjan, že búří vládnú a dobrý déšč dávají.
O prvém máme znamenati, že pro trojí[590]trojí: troy věc jě nazývá[591]nazývá: nazyewa olivy. Prvé, jakož dvě olivě plodnější sta, než jedna sama stojíći[592]stojíći: ſtogyty, takéž tato dva svatá mučedlníky byla sta velmi plodna, že sta plodila křesťanstvo a vieru boží. Prosme jich, ať nám svú[593]svú: ſw prosbú uprosie boží milost a zplodie naše[594]naše: naſye zbožie i zdravie. Druhé, jakož olivy sú veliké moci a vóně, že svú[595]svú: ſw vóní zahonijí jedovatú věc, takéž tato svatá svú[596]svú: ſw milostí zahonila sta pohanské modly. Prosme jich, ať svú[597]svú: ſw prosbú tohoto léta odženú od nás vše[598]vše: wſſye zlé a dadie nám vše[599]vše: wſye dobré. Třetie, jakož oliva dává z sebe olej, jímž mnohé rány léčie, takéž tato dva svatá dávala sta z sebe milost dvojí. Prvé, že jsta boha velmě milovala, a to jest byl drahý olej, bez nehož ižádný[600]ižádný: yzadnyg nemóže do nebes, ani jeho pustie, a to
