[129r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcemnožstvím[239]množstvím: mnozſtwyem, že se všeho světa dóstojní lidé zberú sě na tu večeři. Třetie věčnost[m]věčnost] wzeczmoſt, že ta večeře neskoná sě věky věkoma. Prosmež buoha, abychom sě s ním na téj večeři věčně radovali.
O třetiem máme znamenati, že král nebeský jest nám milostiv a jeho milosrdenstvie nemóž nižádný[240]nižádný: nyzadnyg vypraviti, nebo čsož nám koli dobrého činí, ne pro naše[241]naše: naſſye zaslúženie, ale pro své milosrdenstvie. Jakož praví svatý Pavel: „A to jsú tři buožie milosrdenstvie.“ Prvé jest tělestné, druhé duchovnie, třetie věčné.
Prvé, že jest byl sám stúpil s nebes a vzal mnohé na tu večeři, avšak s ním málo večeřelo, jedno dvanáste[242]dvanáste: dwanazte apoštoluo, avšak ješče jeden z nich, to jest Jidáš, večeřal s ním neduostojně a přijal buožie tělo sobě na zatratěnie[243]zatratěnie: zatratyenye, že po večeři běžav k Židóm, prodal syna buožieho. Prosme buoha, abychom nebyli tací.
Druhé milosrdenstvie jest duchovnie, ješto zóve nás duchovně na tu večeři, abychme s ním večeřeli asi jednú v rok a jeho svaté tělo přijímali. A na tu večeři jdú mnozí lidé čistí, spravedliví, milosrdní, pokorní, nábožní, trpědlní, kajíćí[244]kajíćí: kagyty a všechni, ješto dóstojně přijímají buožie tělo. Téj večeře liknují sě sedmeři lidé, točiž lakomí, závistiví, ćizoložníći[245]ćizoložníći: tyſſoloznyty a hněvníći[246]hněvníći: hnyewnyty a boží protivníći[247]protivníći: p(ro)tywnyty a velićí[248]velićí: welyty kostečníci a hřiešníći[249]hřiešníći: hrzyeſſnyty, ješto pro své hřiechy nemohú buožieho těla přijímati. Těm v súdný[250]súdný: ſudnyg den sám buoh odpovie svéj milosti a vyžene jě od své svatéj večeře nebeské a řka: „Vy ste se mnú nechtěli na onom světě večeřeti ani mého těla přijímati, takéť nynie nechti s vámi přebývati, beřte sě ode mne do horúćieho[251]horúćieho: horutyeho pekla. Však jsem vás zval, nechtěli ste ke mně jíti, já sem vás prosil, nechtěli ste se mnú jiesti, proto již vy ste[252]ste: zte se mnú rádi byli, ale já již také s vámi nechti býti. Črtóm ste slúžili a [b]označení sloupces nimi ste sě kochali, dětež a věčně s nimi přebývajte. Ach, jaká to bude žalost, že otec nebeský[253]nebeský: nebeſſkyg, buoh všemohúćí[254]všemohúćí: wſemohuty, bude tak ukrutný[255]ukrutný: vkrutnyg, že své syny pošle na věčné zatratěnie[256]zatratěnie: zatratyenye a řka: „Já sem vám byl na onem světě milostiv, chřiechy vám odpúščejě a dlúho hovějě a všicku potřebu dávajě, a vy ste na to pro ničs netbali ani ste chtěli mého kázanie činiti.“ Prosmy buoha, abychmy ti nebyli.
Třetie milosrdenstvie jest věčné, a to bude v nebesiech po súdném dni, ktyž král nebeský[257]nebeský: nebeſſkyg přijme k sobě všechny spravedlivé a povede jě do svého přiebytka nebeského. Na tu jest večeři zval mnohé Židy, a ti jsú vzhrzeli tu večeři, i také pohany zval, a ti jsú mnozí nepřišli. Také jest zval všechny křesťany, na niž jsú přišli všechni, kteříž jeho vóli činie, a ješče mnozí přídú bezčísla až do dne súdného a vendú do králevstvie nebeského, jehož mně i vám dopomáhaj etc.cizojazyčný text Učstěmy dnes svaté buožie tělo nábožně a pokorně sě jemu poručme etc.cizojazyčný text
Sermo Erassimi etc.cizojazyčný text
Protexisti me Deus a conventu malignancium.cizojazyčný text[258]Ps 63,3 Tato slova píše[259]píše: pyſye svatý David v Žaltáři a řka: „Obránils mě, buože[260]buože: buozye, od sňatku zlobivých.“ Ta slova pověděl dnešní den svatý Erazim, jehož dnes obchodí sě čest a chvála v nebesiech, jehož jest král nebeský obránil od svých nepřátel, že jest mnohé muky měl, avšak jej buoh ze všech vypravil, že jest potom svú[261]svú: ſw dobrú smrtí umřel. V těch sloviech máme trojí věc znamenati. Prvé, proč jest buoh obránil svatého Erazima. Druhé, kterak jej obránil. Třetie, komu jej obránil. O prvém znamenává svatost svatého Erazima, že jest obráněn od všeho zlého. Na druhém, že míní božie milosrdenství, že jej ráčil obrániti. Na třetiem sě ukazuje[262]ukazuje: wkazugye
