[128v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcetělo a bojieće[217]bojieće: bogyetye sě, by sě nekřstil, bichu jej velmě metlami a upálivše[218]upálivše: vpalywſye pec, vsadichu jej v tu pec a nechachu jeho tam přes ćelú[219]ćelú: tyelu noc a chtieće[220]chtieće: chtyetye, aby uhořal. A nazajtřie odkrychu pec, an prostřed nie leží a spí ve zdraví. Ani mnieće[221]mnieće: mnyetye, by umřel, vyňachu jej z peci. An proćítiv[222]proćítiv: ptytyw i poče praviti: „Celú noc hrál sem s tiem děťátkem, ješto sem jej včera přijímal.“ Uzřevše[223]Uzřevše: Wzrzewſſye Židé ten div, buocha pochválichu a mnozí sě na vieru křesťanskú obrátichu vidúce, že buožie tělo má takú moc, že zbavuje[224]zbavuje: zbawgye ode všeho zlého. Prosmy milého buoha etc.cizojazyčný text
O třetiem máme příklad, když Vernieř osočil bieše[225]bieše: byeſſye pana Viléma před králem, le král posla Viléma do vápennice, aby jej tam i s koněm upálili. Tehda ten Vilém jeda ćestú[226]ćestú: tyestu uslyša, ano v jedné vsi ke mši zvonie, an přijev i slyša mši od svatéj králevny a uzřev buožie tělo, poruči sě buohu i dočeka požehnánie, netbajě králeva kázanie. A v ta doba[l]doba] dobo nemoha Vernieř dočekati, když Vilém u mšě stáše[227]stáše: ſtaſſye, hnav k vápenníkóm i vece jim: „Učinili li ste, čso vám král kázal?“ Ani jemše jej i uvržechu jej, toho Vernieřě, i s koněm do vápenice, že byl tak král kázal, kterýž by dřéve přijel, aby jej upálili, i mněl Vernieř, by Vilém byl již upálen. Tehdy potom přijev Vilém, vece vápeničníkóm: „Již li ste učinili, čsož vám král kázal?“ Ani vecechu: „Již, pověz tak králi, že sme již učinili.“ Přijev Vilém, povědě to králi a král podivi sě tomu, že jej buoh ostřiehl smrti, protože toho dne viděl buožie tělo, a velmě by naň laskav. A sám král nikda nikam nejel, až dřéve uzřel buožie tělo. Prosme jeho, ať nás ostřeže[228]ostřeže: oſtrzezye od náhlé smrti snažně.
[b]označení sloupceO čtvrtém máme příklad o jednom měščenínu, jenž jest nechtěl ižádný[229]ižádný: yzadnyg den jiesti dřéve, než by buožie tělo uzřel. A když koli slyšal jíti z buožím tělem, tehda vždy provodil buožie tělo. A když po poselství[230]poselství: poſſelſtwye pána svého jedieše[231]jedieše: gedyeſſye po ćestě[232]ćestě: tyestye, uzře za sebú jiezdné a ti jej postíháchu i pojedú s ním, an jich otáza, kam chtie jieti a kto by byli. Ani jemu vecechu: „My sme dňové a jedem s tebú, abychom tě provedli a z tvých tě nepřátel vyprovodili, ješto hledají tvého života odjieti.“ A když to praviechu, jedúce skroze jeden les. Tehda ten měščenín uzře své tři vrahy, ani jeho střežiechu chtiec jej zahubiti, mniece, by on sám jel, a uzřevše těch sedm dní s ním, buojiece sě utečechu před nimi do lesa. Tehdy dňové jemu vecechu: „Proto, žes na každý den rád viděl buožie tělo a provodils je[233]je: gye míle, viděls dnes moc nad svými nepřáteli a my smy tě přes les provodili a potom tvú[234]tvú: tw duši provodíme do nebes. Prosme etc.cizojazyčný text, ať nás buožie tělo uchová ode všeho zlého.
Třetie večeře bude v králevství[235]králevství: kralewſtwye nebeském, to jsú věčné hody, a to slovú večeře, neb jakož po všem úsilí a po všech hostech a po všie práci páni zavierají sě na hradě s svú[236]svú: ſw čeledí a večeřejí, takéž král nebeský po súdném dni a po našie smrti pojme naše duše k sobě, a ta jest večeře veliká pro trojí věc. Najprvé pro dostatečnost, že nebeská říšě nemá nižádného nedostatku, ale má všechnu radost a vše[237]vše: wſſye dobré, o niež nižádný[238]nižádný: nyzadnyg nemóž ani vypsati ani vypraviti, neb tu budú plné a velmě veliké rozkoše. Očima bude krmě svatá trojice, ušima anjelské zpievanie, ustóm buožie chvála, duši nebeská radost, a to budú drahé krmě. Prosme buoha, abychme na té večeři byli. Druhé etc.cizojazyčný text
