popsán vešken přieběh kostela svatého.
Třetie byl sem řekl, že Syn Boží poctil milého svého i v tom, že tak divně šel z tohoto světa, že někteří hádají, zdali jest snad neumřel ještě, zdali by, jakož Enoch z zákona přirozeného a Eliáš z zákona psaného do ráje jsú vzeti a v svuoj čas vyjdú, aby proti antikristu svědčili pravdu, by i tento z třetieho zákona, ješto slóve „zákon milosti“, byl vzat a schován, aby v svój čas také vyjda svědectvo vydal. A z toho sě toho domnievají, že Kristus pověděl svatému Petru, že má za ním přijíti umučením. A on otázal o svatém Janu, kterak by on měl k němu přijíti. A Kristus řekl: Tak chci, aby ostal, až i přijdu; co jest tobě do toho? Ty jdi po mně! A ihned řekli apoštolé mezi sebú, že neumře ten učedlník. Ale neřekl jest Kristus: Neumře; řekl jest: Tak jeho chci nechati, co jest tobě do toho? Byl jest také jinde řekl Kristus: Jsú někto, ješto tuto stojí, ješto neokusí smrti, až i uzří Syna člověčieho, an jde v svém království. Potom pak když stár byl svatý Jan, zdráv jsa, v hrob vstúpil a světlo jej obklíčilo. A pak když ten blesk minul, nenalezli těla jeho, jediné mannu v hrobu. Živ liť pak jest nebo umřel, nevědie; vysokéť jsú Božie tajemství. Než to vědie, že Béda die: Když Jan viděl, že den přišel, aby šel odsud, svolav své mlazší, kázaním je napomenuv po oběti těla Božieho na slavné službě, vzem odpuštěnie, vstúpil v hrob pohřebu svého; vzdav modlitvu, přiložen jest k otcóm, tak prost od smrtedlné bolesti, jako jest byl prost i od porušenie těla svého. A tak druzí za to mají, že jest umřel, ale bez smrtedlné bolesti. Neb tu smrtedlnú hořkost jměl jest v svém srdci vida, když na kříži umieral milý mistr a přietel jeho. A nad to nade vše, když jest řekl Kristus svatému Petru: Co jest tobě do toho? Radějí řku, že já neviem, které jest z toho, než bych řekl toto neb toto. Vysokáť jest múdrost Božie; činíť, což chce. Ktož muož řéci jemu: Proč to tak činíš? Ale to věda, že naplniv jej duchu múdrosti
