v témž jeho byli následovníci v své panenské čistotě, obětujíc sě Bohu v službu, ač však stojí! Neb lépe jest u vysoký slib nevstupovati, nežli by slíbiec zase jíti. A by tomu Buoh chtěl, bychom my vdovcové a vdovy, jakž koli panenstvie zmrhavše, tak jej ctili, abychom věrně, držiece svého stavu čistotu v něm výše, jeho milovali, a též i manželé s námi, a tiem nebrániec, ale, kudyž mohúc pomáhajíc, i v čest je majíc, ktož by věrně v panenství slúžili Bohu!
Druhé svatost, v níž jest Hospodin povýšil milého svého, záleží v sladkosti pochotné svaté milosti, a tu je dal hojně svatému Janu; neb slazší jest pochotnost milosti k Bohu čistých, neporušených než porušených. Porušený, miluje li Boha, pyčením některak svého porušení a své křehkosti zde na světě, ale neporušený muož jaks sladce v svém srdci chválu a dieku z svého neporušenie vzdáti Bohu. A toť jest snad on i v nebesiech ona sladká pieseň svatých panen, ješto ji neumějí jiní než čisté panny. A toť má svatý Jan i nad svatého Petra, ačť jest svatý Petr miloval i horlivějie. Ale obať jsta dobře milovala. A my, kterúž kto milostí moha, zřiece na ně, táhněm sě také, abychom milovali dobrého Boha, leč sě v tom kto v milosti Boží rozchutnaje, že jest zachován v čistotě Boží milosti, leč že jest vždy z Božie milosti učištěn z svého poprzněnie. I jsúť rozliční vstupni milosti k Bohu, dlúho by bylo mluviti o všech. Ale chciť tuto o těch třech řéci nětco. Z nichž jeden jest Boha nade vše vážiec milovati, druhý ze všeho srdce, se všie duše, se všie mysli, se vší síly, třetie pro Bóh družce milovati jako sám sě, a proto v oné milosti k Bohu nepotuchati. A však nemuož li kto ihned té svrchované milosti jmieti, nerozpakuj sě; ne vždyť ihned bývá milost svrchovaná, ale počne sě, aby rostla, a rosta, aby pak svého došla svrchovánie. Prvý vstupeň milosti, bez něhož jest spasenie nelze, jest Boha nade vše milovati; ač by co miloval, však aby nemiloval proti Bohu. Ktožť otce neb mateř, syna neb dceru miluje viec než
